Jsem pohlednice
pohleď
popsaná ze čtyř hran
a do motivu v líci nejvíc.

Hýbu se
/nejen když pozdvihneš mě k očím/
a červenám se
když odtrhneš se od světa.

Prudce a ostře tál
...s mi na slovech.

Kam budu psát
v době kdy z písmenek jsou průvaly
a mezi beranidly
a branami
zbývají otevřená ústa.

Tak ještě kůrku z inkoustové tužky skroj
zatvrdlý pozůstatek lidožrouta
dnes
kdy můj pohled
je zbytečný jak známka bez razítka
a demódní jak psací stroj.