|
Cirkusové představení,
Paříž roku 1923. Temné stíny válečných let již vybledly a Paříž žije opět svým bohémským životem. Návrat do města, kde jsem několik let studoval, byl příjemnou změnou oproti chladnému poválečnému Berlínu. A příjemnou náhodou bylo i seznámení s českýmumělcem, který do Paříže přišel, jako sem přicházelo mnoho jiných ze všech zemí uklidněné Evropy.
Naše přátelské kontakty trvaly jen krátce, brzo jsem zase Paříž opustil, ale na jedno společné setkání jsem nikdy nezapomněl. Návštěva cirkusového představení. Nejsem nijak zvláštním vyznavačem tohoto druhu umění, rozčilují mě situace, kdy se lidé vystavují různému nebezpečenství, ale pozvání jsem přijal. Důvodem návštěvy byl přítelův zájem o hudbu. Ano, cirkusový orchestr prezentoval moderní hudební směr, který do Evropy na zaoceánských parnícich přivážely americké lodní ochrestry. Jazz. Pro přítele, který umělecky vyrůstal v období impresionismu, to byl nový pohled do hudebního světa budoucnosti.V jeho hudební fantazii se již tehdy nejspíš začala prolínat doznívající tradice se synkopickými rytmy a rozvinutými motivy lidové hudebnosti.
A nebyli jsme zklamáni. Již první číslo bylo provázeno strhující hudbou, korespondující s tempem předváděné jezdecké show.
*
Vystoupení akrobatů na hrazdách v kopuli cirku, přerušované několikrát bubínkovým virblem v kombinaci s výškou, v níž se produkce konala, vyvolalo ve mně nepříjemné pocity, které přítel úsměvně komentoval s tím, že on je na výšky zvyklý již od narození. Měl jsem ale dojem, že tato slova více než mně, byla určena dívce, která náhodou seděla vedle nás, jako úspěšný pokus o navázání koverzace.
To komická pantomima herců-klaunů nás plně zaujala. Herci už odložili tradiční kostýmy komedie dell arte a nahradily je stylizovanými uniformami poražené rakouské armády. Na podiu, představujícím úzký most se skupina vojáků snažila převézt dřevěný maxikanon. Tlačenice, přetahování, pády, kotrmelce, přemety. "Ještě vhodný text a byla by vtipná jednoaktovka, taková komedie nebo veselohra na mostě", podotknul jsem jako dramatik. "A přidat doprovodnou hudbu", zamyšleně dodal přítel a zřejmě se již v jeho představách rodilo nové dílo.
**
Představení skončilo. Při společné večeři po představení se mi přítel svěřil, že té dívce od vedle vsunul do kapsičky kabátku na útržku notového papíru svoji adresu.
Bylo to naše poslední setkání. Odjel jsem zPaříže a pohyboval se různě po východní Evropě. Ale kontakt jsme tak docela neztratili. Věděl jsem, že se oženil a úspěšně komponuje. Poslední zpráva byla, že odjíždí do Ameriky.
Uplynula řada let, tedy přesně třicet let od našeho posledního setkání, když se mi ozval znovu z Paříže. A přišlo i pozvání k návštěvě s nabídkou vytvoření společného díla. Přivítání v jeho pařížském bytě bylo mírně formální. "Pan Nikos Kazantzakis, básník a spisovatel", představil mě své manželce, v níž jsem i po letech poznal tu dívku, která seděla vedle nás tenkrát vcirkuse.
Společné dílo se podařilo. Nebylo to snadné, druhá verze byla dokončena až rok před mojí smrtí a vůbec mně nevadí, že je známo především jako vrchol operní tvorby mého přítele.
***
Léta Páně 2017, dne 1.10. věnováno autorem
LitWeb
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Jiří
