|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Bezbranná
Už oblečte se do černého
vždyť za chvíli mi ustelou
každý mi dejte něco svého
a rozlučte se s veselou
Já nemám smutné chvíle ráda
a proč bych taky měla mít
to za života člověk strádá
ve smrti každý najde klid
Dál budu šťastná, i když sama
večer mi slavík zazpívá
a v noci tiché, pod hvězdama
přijde mír… vždycky chodívá
Tak oblečte se do černého
ať pláčou jenom varhany
každý mi dejte něco svého…
kdo víc je než já bezbranný…
Léta Páně 2017, dne 21.10. věnováno autorem
Milada
|
|
|
|
|
|
|
|
... a já za to tak nějak úplně normálně a obyčejně děkuji  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mě se to tak nějak úplně normálně a obyčejně líbí :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
gabi - děkuji za pochvalu. Těší mě, když se někomu moje práce líbí.
JC - krásné verše... nejen za ně dík |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
páči sa mi melódia, obdivujem viazané verše, ako niekto vie
a ty umíš!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jen staré lípy moudře šumí
na pozdrav očím jiskrným
co bývávaly na výsluní
než změnily se v prach a dým
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky za hezká slovíčka. Ano... jsou dny zlaté... jsou dny bílé... ale i šedé a nevyhneme se ani dnům černým. To je život tak, jak kráčí od zrození do smrti. A i když se možná zdá - z mých veršů - že sama mám těch černých nejvíc, není to tak. Můj život je jako život většiny lidí. Běžný, občas na facku... občas na poděkování Jen v duši jsem fakt zarytý pesimista. A to se odráží ve většině mých prací. Já to jinak prostě nedokážu  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Na ten klid a mír po smrti se, myslím, můžeme spolehnout.
Ale do té doby...když už člověk jednou je, má koukat, aby byl...jak říkal pan Werich.
I když to znamená i ty hořké chvíle v žití. Jenže - kdyby nebylo jich, jak bychom jinak rozeznali štěstí?
|
|
|
|
