Asi jako s eSeSeSeR...

Tak proto se s žitím mazli!

 

Všechno jednou skončí,

i ráj pro náhončí.
 

až ani ja, motýlik :)

panika pred odchodom a potom?  ...hmm, myslím že na to ešte radšej nemyslím...

Dota, čo bolo bolo, to ma naozaj nedesí, lebo to už skončilo...alebo neskončilo? čo aj viem :)

Špáďa, juchuuu na večné časy a nikdy inak? :)

Člověk se pořád bojí neznáma. Nejvíc tmy a vůbec všeho, co nemá pod kontrolou. A stejně, nevíme, co bylo před, a to nás neděsí. Zvláštní.

No, nezbývá než se nechat překvapit, co nastane po tomhle dobrodružství...já vím, spousta lidí nemá ráda ani překvapení. Ale to je holt smůla. :)

hanele, oceňujem tvoju ohľaduplnosť v detskom veku

pripomenula si mi, ako som ja po 1.x dostala strach zo smrti, tiež som sa s tým nikomu nepochválila -

veľmi som sa bála o moju babku, že raz zomrie, ale vzápätí to bola pre mňa úľava, že ešte nie som na rade...že najskôr babka, potom mama...vtedy mi nenapadlo, že smrť nekosí podľa veku

vďaka, že si sa podelila

mne ta panika poprvé co pamatuju popadla, když mi mohlo být tak 5 - rozhodně jsem chodila do školky.. a jednou v noci jsem se vzbudila do naprosté tmy a v tu ránu přišla - že takové to bude až umřu, jen ticho a tma a nic a začala jsem brečet a když mě máma přiběhla utišit, tak jsem nevěděla, jak jí tu pravdu sdělit - nechtěla jsem aby to věděla, chtěla jsem ju chránit, tak jsem si vymyslela, že se mi zdálo o bubákovi  

vy sa pýtate, prečo panika?

vy si dokážete domyslieť, čo je večnosť, nekonečno?

no nič...snáď raz dozriem do vášho klidu

Doremi, JC a krížik

:)

Proč zrovna panika, spíše klid, který nekončí...

*

...myslím, že ta panika nás zachvacuje všechny, ale jenom si vzpomenout - vždť jsme sem tam odtud přišli. Nebo jak to vlastně bylo? 

Pěkně jsi to vystihla