Já potkala tehdy Mefista
(přestaňte se, k čertu, smát!
Ne, nejsem popletená dočista
ani sjetá na kvadrát)

Jasně, že neměl kopyto
rohy či hubertus
a neříkal, že jen platí to,
co stvrdím svou nulou Rh plus
Měl tmavý oči, smutek v nich
a nepáchla z něj síra
však cítit byl ohněm vzdálených
hvězd v srdci všehomíra

Já otřískaná jsem životem
z míry cos vyvede mě stěží
však policejní budka u nás za plotem?
A to je, oč tu běží…

Otevřel  dveře, ruku vztáh
(mlčel tak vemlouvavě)
že jako v snách jsem přešla práh
- a čas vybuchl mi v hlavě

On pak vzal mě do Ještě ne
(zrak z toho kalil se mi)
a v budoucnosti zmarněné
jsme bránili spolu Zemi

Pak letěli jsme do Kdysi
 - a od těch dob s tím nechci přestat
Vždyť  zítřek houby závisí
na tom, co uděláš dneska
Že, co bylo, už se nevrací?
Neprojdeš dvakrát týmiž  dveřmi?
Nedělám si legraci
 - to všechno dá se, věř mi

Dnes beru život s nadhledem
(jak i můj Mefisto to dělá)
a vůbec nic s tím nesvede
ani tahle kazajka a cela…