…ta chvíle měla příchuť hříchu - 
ty jsi byl suverén…a já ti byla k smíchu…

Tvůj smích tak tiše přišel s létem,
umíš se vážně krásně smát -
kdybys ten úsměv dával dětem
nebudou nikdy umět lhát!

Na mně však působil jak nůž.
Bude to tím - jsi cizí muž…

Zas vidím úsměv v očích tvých:
„Divně si představuješ hřích!“