LitWeb

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Bílý sonet

Nejen sníh je bílý...

Bílá voní operačním sálem

kostnatá ruka otevírá blok
příběhu, co skončit chtěl by málem
připravena napsat epilog

Slibům z hájů cypřišů a palem
do zpětného chodu srovnat krok,
po jablku sáhnout nedozrálém
naděj vtěsnat do posledních slok

Do slabik, těch, kterým stačí dech
metronomu kapek při infuzi
v trojtečkách víry kdesi za slovem

posledního verše na schodech
k oltáři bran rusovlasé Múzy
kde bílá voní spadlým závojem
*

Léta Páně 2017, dne 10.12. věnováno autorem JC senior

Kategorie: Poezie vázaná


	27.12.2017 \| 17:57 JC senior

			Těší mě, že vás dílo zaujalo a děkuji za verše v komentářích.

	27.12.2017 \| 17:34 Anna Marie

			závoj je pláč mlhy a tvé krásné básně ušité z odstínů duhy po které pořád putuješ...

	16.12.2017 \| 11:39 Diana

			Každá noc nese svítání a každý tunel končí... Což těžké chvíle zabrání (či slzy ve tvých očích) zahlédnout světlo naděje? Jen věř !!! - a Bůh se usměje.

	14.12.2017 \| 20:01 livebet

			ne vážně, tahle tvoje báseň mě nečím zasáhla a znepokojuje. A tak to má u poezie být.

	14.12.2017 \| 19:57 JC senior

			Je velkou odměnou autorovi, když jeho dílko nezapadne po prvním přečtení. Děkuji.

	14.12.2017 \| 19:50 livebet

			přečetl jsem, a myslím, že mi nějakou dobu zůstane v paměti

	12.12.2017 \| 0:10 Špáďa

			Bílo je mnohde, možná i ráj po narkóze září matně bílou. Ať Múza dál zůstane tvou dobrou vílou.

	10.12.2017 \| 20:37 hanele m

			nenapadá měnic případného, vhlavě mám vymeteno, tak jen, že jsem tu byla..