|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
dny jako jiný
Pomalu ujídá srdce
nemoc, co tváří se
jak řeholní sestra s hostií
nemít moc nad tělem —
—
(zásadně nemočím na pavlači za bílého dne) protože
laciné obecenstvo kazí charakter a zuby
řekl měsíc
a vyčesal mi z vlasů třicet stříbrných
až je dám ke zlatým
přijde —
—
utíkám pořád stejným směrem
za lesní trávou po kříži nahoru
až nad ránem předběhnu svůj
další soudný den
Léta Páně 2018, dne 28.4. věnováno autorem
Anna Marie
|
|
|
|
|
|
|
|
pro Lajko:
Ráda Tě zase vidím, děkuji...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pro Špáďu:
Děkuji, moc. :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pro JC senior:
Vezmu si to k srdci a začnu chodit hlavně z kopce dolů...teče tam potok...
Děkuji. :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pro Básněnka:
Ještě jsem nenašla rozcestí se správným směrem.. a děkuji za nakouknutí :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pro rezka:
Děkuji za přečtení, moc, některé dny by neměly být. A pak si člověk ráno zalije to kafe, natáhne vůni a zas je všechno jinak... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pro Tessu:
Děkuji za uvedení.
To psaní někdy pomáhá, někdy... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
krásne napísane aj precítené
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tak se nazastavuj, ani moc neohlížej a běž si pořád po své cestě a užívej si ji, jak jen to jde. Když radost na ní člověku samému dochází, možná mu zbývá ještě sil druhým ji rozdávat...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Soudný den předběhneš podobně, jako svůj stín — začneš-li couvat za lucernou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
utíkáš pořád stejným směrem?
myslím... že s životem se občas perem...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Všchny cesty nahoru jsou smutné
a nejsmutnější jsou ty nekratší.
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
skoro se mi chce hledat po kapsách mince pro převozníka...
chjo, smutno je mi...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dny jako každý jiný....ale poezie srdcervoucí.
|
|
|
|
