|
Pro panenku
Zda jednou, dávno, vzpomenu si
na něžně bílé sukně lem,
tvých úsměvů na rébusy
až v zapomnění, samoten,
tě chutnat budu navečer
jak víno, vzácný pozdní sběr
Zdali klobouk, který stíní
fakt, že není ti už dvacet
odloží zrcadlo v síni
ze snů až se budeš vracet
s jiskrou studu v oka sklíčku
na šňůře stop pantoflíčků
Zda jedné noci rozevláté
smyčky švitořivých stuh
rozmotají, což mě mate,
osudů tvých zvěrokruh,
jsi-li ta, co jméno tají
či panenka, kvetoucí v máji
*
Léta Páně 2018, dne 4.5. věnováno autorem
JC senior
Kategorie: Poezie ostatní
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||






















