epizoda 1
 
Zase jeden smrťák na D1.
Vrtulník, sanitky.
Prý se srazila velká cisterna s osobním autem.
 
Nehoda se stala jen chvíli před naším příjezdem na osudové místo.
Zastavili jsme dva až tři kilometry od nehody a nikdo netušil, proč se to stalo.
Vlastně je dobře, že jsme nedojeli.
Nemůžeme ani dopředu a ani zpět.
 
Ticho na dálnici.
Je slyšet jen zpěv ptáků a šum stromů. Mrtvo.
Řidič autobusu žhaví telefon.
 
Zjištění: 
Dálnice stojí.
Vůdce osobního auta zemřel na místě, spolujezdkyni přepravuje vrtulník.
Vůdce cisterny, který přerazil svodidla a způsobil nehodu, vezou sanitkou.
Asi bojuje o život.
 
Po dlouhém čekání se náš pás vozidel rozjel, ale jen k místu nehody.
Vidět je několik hasičských aut a mnoho lidí ve vestách i bez nich.
Otáčíme autobus uvolněnými středovými svodidly zpět do protisměru.
Nejbližší exit, a pak zase dál.
Naše cesta, která obvykle trvá dvě a půl hodiny, se dlouží tentokrát na celých 6 hodin.
 
 
epizoda 2
 
 
Dojíždíme ku Praze.
Řidič autobusu začíná spontánně a nahlas pod tlakem všeho zažitého přemýšlet:
 
Asi to byl osud!!!
Když si to sesumíruju, asi to tak fakt mělo bejt!!!
Rozmlouvá s mužem na prvním sedadle a je si jist, že dnes byl důležitý den jeho života. A také den všech cestujících, které autobusem vezl.
 
(Jen malou chvilku před onou smutnou nehodou řidič zastavil na jakémsi odpočívadle a šel zkontrolovat vůz. Zdálo se mu, že je autobus nakloněný na jednu stranu. Ale závadu neodhalil, a tak jsme jeli dál. Kontrola trvala dvě až tři minuty.)
 
 
Jo, jo, vono to tak asi mělo bejt!!! Na tom odpočívadle, jak jsem tam zastavil a šel zkontrolovat autobus, to byly právě ty důležitý dvě nebo tři minuty, o který jsme se opozdili do chvíle, kdy se cisterna srazila s tím osobákem. Kdybych nezastavil, možná bychom tam skončili my.
 
Určitě měl pravdu. Časově to sedí.
Naše cesta do Prahy trvala celých šest hodin a zpět další tři.

 

Nevadí.
Vrátili jsme se šťastně domů.
 
Bylo nám totiž přáno slyšet hlasy ptáků a šumění stromů.