Snad z minulého století
jsou příběhy o nich píši,
jak ubránit se dojetí
v dýmu a plamenů říši
myšlenky, to hejno myší
v holých větách, bez zájmen
vzdálené jsou, jiné bližší
než zamíří do kamen
 
Dnes snad jeden z deseti
cítil by se jako v plyši
ač nemá ani ponětí
o mé utajené skrýši
a dumá jak staří mniši
o levném pivu jako křen,
prázdnou potěžkává číši
pohled upřen do kamen
 
Když ve snu straší atleti
zbožnou mysl abatyší
co srdce mají z perleti,
přes hlas zvonů neuslyší
v lidské co se děje říši
v zahradách že kvete rmen,
okřídlení tovaryši
vrhnou ty sny do kamen
 
Však nic nebude v závěti,
z mravní ať neslevím výši,
jak mnohý osud nalomen
po dluzích či po hašiši,
tak stále mažu z paměti
co přiloženo do kamen
*