Marnost slávy, střípky štěstí
odcházejí bez nás, samy
zbytky sněhu v jarním dešti
úsměv legend, šalba fámy
Paměť nesevřenou pěstí
prosí stébla v dutém tichu
co zbývá, složit do triptichu

 

Vprostřed ať je růže bílá
otisk dlaně na mé klice,
koš veršů kam zabloudila
v náhlé noci bez měsíce
kdy sklízet měl jsem, ona sila
Jen osení se zelenalo...
Zbývá už tak málo. Málo?

 

V podzim nachýlená kytka
bez zpěvu, tance, bez žízně
prázdný klas a slova plytká
v zemi trav, kde váznou žně
Rodné číslo bez lomítka
signál s čárovými kódy
tůní zarmoucené vody
*