|
Volím plamen
Tohle ze mě včera najednou vytrysklo. Nemám co dodat...
Ponurým ránem čtvrtka 6. července roku 1415 kráčel od města Konstanz průvod lidí nejrůznějšího původu. Uprostřed nich šel Mistr Jan. Oblečen v jednoduché roucho a s kacířskou čapkou na hlavě. Ani v této těžké chvíli nepřestával učit lidi, jak se mají vyvarovat hříchu. Pak došli k připravené hranici.
Naposledy se ho ptali, jestli své učení odvolá. Odmítl s tím, že mnoho je mu vkládáno do úst, co nikdy neřekl. A co řekl, na tom trvá. Samotného Boha volal za svědka.
Vsadili tedy Mistra Jana na hranici a tu pak zapálili. Stál připoután ke kůlu a modlil se. Pak, když plamen vystoupil vysoko nad jeho hlavu, se zablesklo.
***
Mistr Jan stál náhle u stěny velké dobře osvětlené místnosti, jeho roucho už doutnalo, ale snadno poznal, že přímé nebezpečí už mu nehrozí.
“Co se to děje? Jsem snad už v ráji?” vydechl tiše, ale zřetelně.
Přistoupil k němu starší vysoký muž v podivném obleku a řekl: “Vítám vás, Mistře, na kosmické časové lodi Last Hope, mé jméno je Jeroným a jsem kapitánem této lodi.”
“Jeroným? Znám jednoho Jeronýma, ale to vy nejste.”
“Ano, to nejsem.”
“Vy jste anděl?”
“Nikoliv, jen člověk z masa a kostí. Přišli jsme z budoucnosti. Jste slavný muž, Mistře Jene. Nemohli jsme dopustit, abyste tak bídně zahynul.”
Jan se otřásl.
“Ale to jsou pak pekelné čáry, s tím já nechci mít nic společného.”
Jeroným odpověděl: “Ujišťuji vás, že se nejedná o žádná kouzla. Naše technika je jen vyspělejší než ta současná.”
“Tak, že hned jste tam a hned jste tady? Jaká technika může něco podobného zajistit?”
“My tomu říkáme transportér. Jmenuje se to vlastně podle jednoho starého televizního seriálu, no ale vy stejně nejspíš nevíte, co je to seriál a co televize. To všechno je ale nyní před vámi. Nový život v novém světě.”
“Ale já nerozumím tomu vašemu světu. Kde je pokora? Kde Bůh.”
Jeroným pokrčil rameny.
“Kde je Bůh? Po pravdě, i když je naše technika hodně vyspělá, tohle stále nevíme. Podle našich pouček Boha nelze zcela poznat. Nachází se mimo naši realitu.”
“To je ale smutný svět…” posteskl si Mistr Jan.
***
Kapitán Jeroným pokynul Mistrovi a ukázal mu cestu ke skříňce, na které leželo moderní oblečení.
“Můžete se převléct, pokud budete potřebovat, pomůžu vám.”
“Tohle? To já na sebe nikdy nevezmu. Stále si myslím, že jste Satanovi pohůnci. Chcete mě zviklat, abych se nedostal do nebe. Ale takovou radost vám neudělám. Prý jsem slavný. Čím jsem slavný? Je mnoho důležitějších lidí. Císař, papež… No prostě mnoho…”
“Nebojte, na císaře Zikmunda se taky nezapomene, ani na toho zlotřilého Jana třiadvacátého. Mimochodem: Víte, že jeho pontifikát bude zrušen a jednoho dne na Petrův stolec usedne muž stejného jména, který bude významným reformátorem církve? I vy jste významný reformátor církve, i když to ne všichni uznají.”
“A tím jsem slavný? Že jsem napsal pár spisků a vyslovil pár kázání? Právě v tom cítím to peklo ve vás. Chcete mě zmást. Jen pro to slavný nemůžu být.”
“No po pravdě jste slavný i díky vaší smrti…”
“Vidíte! A o to jste mě právě připravili. Jak můžu být slavný svou smrtí, když jsem nezemřel?”
“No, on to nikdo nepozná.”
“Jak nepozná? Vždyť jste mě odstranili z hranice. Víte, jak vypadá mrtvola po upálení? Vždycky něco zbyde. Poznají, že jsem pryč, a budou si myslet, že jsem se spřáhl s mocnostmi pekel a z hranice uletěl.”
“To nepoznají,” povzdechl si Jeroným, “protože na hranici jsme poslali přesnou kopii vašeho těla. Duplikát.”
“Kopii lidského těla? Stánku duše Boží? To je příšerná nemravnost. Opět potvrzujete svou příslušnost k peklu. Okamžitě mě vraťte zpátky! Chci zemřít, jak je mi dáno.”
“Ale…”
“Žádné ale, neprotivte se vůli Boží a nechte mě zemřít. Prosím!”
A začal se modlit. Na žádná Jeronýmova slova už Mistr Jan neodpověděl. Jen přeříkával jednu modlitbu za druhou. Zkormoucený Jeroným odešel na můstek.
***
Loď Last Hope vystoupala do kosmického prostoru, trošku změnila kurs a provedla časový skok zpět k okamžiku, kdy Mistra Jana prvně vyzvedla.
Kapitán Jeroným se vrátil do přenosové místnosti a pohlédl na modlícího se Mistra.
“Opravdu si to nechcete rozmyslet?” zeptal se nahlas a neslušně.
Jan na chvíli přerušil modlitbu.
“Nechci. V pravdě jsem žil a v pravdě chci i zemřít. Volím plamen.”
A modlil se dál.
S bolestí v srdci stiskl Jeroným osobně tlačítko ovladače transportéru. Po záblesku spadlo na zem doutnající tělo Mistrova duplikátu.
Jeroným se rozplakal. Etika života, kterou představoval celý projekt Last Hope, pro jednou musela ustoupit etice pravdy. Byl to světec, pomyslel si kapitán. Škoda, že to mnozí neuznali...
Léta Páně 2018, dne 2.8. věnováno autorem
Pavel D. F.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
