To nebude brejlema, Špáďo, jako spíš, že už to flákají i tam nahoře...

Dík, že ses stavil...

Ahoj Hesiono, tebe jsem tu teda neviděla...sto let? Nejmiň. Doufám, že nezůstane jen u komentářů, ale že se my naopak budeme taky moci kochat tvou poezií...

 

Básněnko, ono to s těma padajícíma hvězdama nebylo až tak žhavé. Kdepak sto za hodinu! Já nich viděla s bídou... dvacet? Asi tak. Ale fakt je, že jsem poctivě nebděla až do čtyř ráno. Takovej romantik zas nejsu.

 

Kocourstvo nerado hvězdy, Pavle? Naše pestvo zíralo se mnou, vyhlíželo měsíc, aby mu mohlood plic sdělit, co si o něm myslí, bohužel ten k mání nebyl. Tak štěkalo aspoň na ty chudáky Perseidy.Ono se sice říká, že psi nemají moc dobrý zrak, ale ta naša vidívšecko, co jen na obloze šustne. A teď o víkendu to pro ni bude fakt záběr - z nedalekého Bouzova budou totiž po všecky tři dni ráno lítat balóny...

 

Díky, Jiří, za veršované vpuštění. Nevím, jak zvědavci, ale myšilov opravdu bděl a několikrát mi přelítl nad hlavou. Asi jsem mu u nás na poli vlezla do revíru:-)

Taky jsem neviděla, skrz hradby paneláků. Tak aspoň tvou básní se pokochám ;)

Horko se na chvíli přetrhlo a padaly hvězdy. Pěkná báseň, já jsem tvář k nebi neobracel, neb moje kocourstvo odmítalo opustit pokoj, abych mohl otevřít okno. A ven se mi nechtělo. Protože deprese.

dvojpohled do úctyhodných dálek

na písmena roztřepaných slov,

noc, ukrytá do nedbalek

a bdí jen zvědavci a myšilov

 

to být znamená nebýt spíše

při pádu vesmírného bláta

zrak němého tovaryše

a lehce rozpostřená máta

 

pro noc nesplněných přání

a dvakrát opuštěný rej

básní, co nespočítáš ani

poslední hvězdo nepadej

*