VÝTVARNÁ DÍLA
|
Příběh Thymie ,dcery ranhojičovy /3/
Toto je příběh postavy z online hry Renesanční království. Na psaní tzv.roleplay a vstupování do děje se mohou podílet všichni hráči. Části textu psané kurzívou jsou dílem ostatních kolegů, za což jim tímto děkuji. Příběh hned získává úplně jiné grády :-))
Kluk byl chvilku zaražený, ale vzpamatoval se rychle. Však měl taky šlejfírnu prořízlou od ucha k uchu, "Jo jo, léčitelka," kýval naoko uznale hlavou. "Poslední dobou se nám tady vyrojila hromada lazebnic, šarlatánek, artistek, masérek, víl a bludiček, co slibují, že jdou do města poskytovat jenom tyhle či tamty služby. Tuhle prát a látat chlapům z dolu prádlo. Tuhle je holit a odvšivovat. Omývat mužské v lázni a poskytovat jim masáže. Mazat rány. Tančit tanečky. A přitom víme, kam tohle všechno vede." Rozhlédl se okolo, pak se začal šťourat v nose. "Člověk pak pouští do Štatlu kdejakou léčitelku, a pak se nesmí divit, že po Brně prohání mladíci dívčiny, strhávají jim šaty a tak čas od času prosviští kolem ženská nahá jako při zrození, piští a křičí pronásledována výrostky, co se chechtají a nejsou k utišení. To pak pohoršuje slušný lidi, víš?" vydrápl si z rypáku pořádného šušně a okázale ho odcvrnkl z prstu. Pak se znovu rozhlédl okolo, jestli kolem zrovinka nikdo nejde. Nešel. A tak Lojzek chytil hrubě dívku za rámě, jakoby ji chtěl odvléct pryč, ale překvapivě ji táhle opačným směrem. Do brány. "Tak hele," šeptal spěšně. "Veselé Vdovy jsou sice ve Stínově, ale bordelmamá Valentynu najdes tuhle dobu za rynkem, v takovém domečku s růžovým ledňáčkem v zelené točenici, když půjdeš po téhle ulici až na rynek," ukazoval do dáli.
"Ta tě nechá prohlédnout doktorem a takové ty další věci. Pak si dělej, co chceš. Ale žádné výtržnosti, rozumíš? A před setměním tě nechci vidět v ulicích, sic tě nechám sebrat pro potulku!" smýknul dívkou za bránu a ještě naposledy se rozhlédl.
Čistý vzduch. "Jo, a ještě něco," hýkl a pak znenadání chytil dívku za mošnu s dřevěnými a hliněnými nádobkami a začal se v nich prohrabovat jako onen pověstný Bartoš v jabkách. "Povolení k prodeji těch tvých utrejchů máš? He?" zubil se pitomě. "Nemáš, co? A na mýto a clo máš groše? He? Když jsi bez sukně? Pochybuji," vysmíval se drze. Pak vylovil mazání na beďary i revmatismus, od každého kusu pár, jedno před očima dívky odvíčkoval a začal o mast otírat prsty a přikládal si je k nosu.
"Hele, starouši, tohle ani nevypadá jako žluklé sádlo s pepřem, co se nám snažila vnutit ta šarlatánka posledně," hlásil vesele Pepanovi.
Pak lahvičky spěšně strčil do tlumoku a zamrkal na Thymiu. "Zabavuje se. Ber to jako clo placené v naturáliích. A teď vodsaď val, než si to rozmyslím." Než nás někdo uvidí. "A běda ti, jestli z toho tvýho mazání dostanu osypky, sic tě necháme se starým ... ehm ... něco hroznýho .. " Máchl rukou, otočil se na podpatku a odkráčel pryč zkoušet na plochém a vyhřátém kameni ty mazadla. Ale to už si Pepan sedal na kámen a stahoval si boty a vyhrnoval kalhoty, aby vyzkoušel mastičku, při tom říkal: „Mno jó, moje rodina přišla do Brna tehdá taky jenom s holým zadkem, jenže, jak se říká, Brno je město nevomezenejch možností… šak se podívejte, kam sem to dotáh já,“ pyšně vypjal hruď a dodal: „až na strážnýho brány.“
Pohodil hlavou na kolegu vedle: „Tady mladej je trochu hr, to víte, je ještě mladej. Až tady bude stát čtyřicet let jako já, hned ho tyhle móresy přejdou,“ a nemyslel tím nic jiného než jeho přehnanou iniciativu, „ale to víte, každej mladej strážnej je takovej…“ v tom zmlknul a pohlédl přes rameno na Lojzu: „Ty hele, posloslouchej, toho víš vo Vdovách nějak moc na to, že ti ještě teče mlíko po bradě…“ na to však pokrčil rameny, něco zamrmlal, asi něco v tom smyslu, jestli není bordelmamá náhodou jeho máma, že se tam tak vehementně snaží dohazovat nové holky, a jal se mazat mastičku na kolena a kotníky… „…U Jáha!“ zavzdychal, když ho mast začala hřát tak, že přestal cítit věčné pobolívání, a v nohách rozléval se blažený klid. „Teda s takovou si v Brně klidně můžete votevřít i nějakej vobchůdek… nebo by vás pozdějc snad i vzali na univerzitu do učení na doktora… jináč, když takhle přijde někdo novej, může si prej i přivydělat, nebo dostat nějakou podporu od města, tak jestli budete chtít, zkuste ve městě trochu pohledat,“ usmál se na ni, „a najít Poradní dům, vobčas tam maj pro nově příchozí nějaký ty příležitosti…“ Thymia si upravila košili, kterou jí samozvaný celník - jistě nedopatřením - strhl z ramene. Došlo jí, že si za posledních pár grošů bude muset místo chleba koupit někde ve frcu u žida alespoň obnošenou tuniku, aby zbytečně nepřitahovala chtivé pohledy. Aby ji muži neměli za tu, kterou nebyla.
"Ty malá ničemná děvko, tak mě nazvala..." zaslechla v hlavě Mínin hlas plný hořkosti. Ne, Thymia rozhodně nehodlala dopadnout jako kdysi její matka. "Děkuju za radu," usmála se na bělovousého"skřítka". "Určitě mi bude k užitku..."...abych věděla, čemu se mám na každý pád vyhnout... dodala v duchu. Žádný městský úředník nesmí znát její jméno ani tvář. Ona jen vykoná, co musí, to, kvůli čemu sem přišla, a zase zmizí zpátky do lesů. "A pokud jde o tu mast..." zarazila se,rozmýšlejíc, jestli má mladému strážnému prozradit, jak funguje ten jeho přípravek na beďary. Že se nejdřív pokožka zhorší, obličej mu zrudne a zflekatí, až bude vypadat jako tvář malomocného, a všichni se ho budou štítit. A teprve za týden se začne hojit, do hladké, zdravé kůže. Usoudila, že mu neřekne nic. Za ty zabavené léky. Masti byly jediným zdrojem jejího výdělku a živobytí. Ale třeba se tu nakonec nezdrží ani tak dlouho, že by musela strádat hlady. "...kdyby vám příliš brzy došla, klidně se na mě obraťte. Ještě nějaké mám. Jáh s vámi, ctění pánové..." A s těmi slovy se hbitě propletla mezi dvěma tlustými měšťkami a řeznickým tovaryšem, který vlekl na provaze bučící tele, a zmizela oběma strážným z dohledu.
Léta Páně 2018, dne 16.8. věnováno autorem
Tessa
Kategorie: Próza na pokračování
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
)
