“Hospodine, pane náš, jak veliké je tvé jméno po celé Zemi.”

Oslovený vstal z křesla a přistoupil ke klečícímu mluvčímu.

“Povstaň, Gabrieli, a řekni mi, co potřebuješ.”

“Myslím, že nastal čas posunout experiment Člověk na novou úroveň. Stále je to stejné. Indie, Babylon, Egypt, Makedonci, teď Římané. Lidi se pořád mezi sebou rvou a chtějí ovládat ty druhé.”

“Dobrá,” řekl velitel dozoru nad planetou Zemí Hospodin a zeptal se: “Máš vhodnou osobu?”

“Mám, je to žena z námi preferovaného židovského národa. Jmenuje se Anna.”

Hospodin přistoupil k molekulárnímu transportéru a vložil do něj genetický materiál prvního člověka. Ten pak vyslal do lůna řečené Anny.

***

Když se Anně narodila dcera Marie, Hospodin velice přesně dálkovými senzory sledoval její život. Když přišel čas, poslal Gabriela.

Ten se pomocí osobního transportéru přenesl přímo před užaslou Marii a promluvil k ní:

“Ave Maria, požehnaná jsi mezi ženami. Porodíš syna a dáš mu jméno Emanuel. Aby při jeho jménu pokleklo každé koleno na Zemi.”

Hospodin pak vložil do molekulárního transportéru svůj genetický materiál a poslal ho do Mariina lůna.

***

“Pojmenovala ho Ježíš, Hospodine. Copak to je nějaké jméno?”

“Na jméně nezáleží. Hlavní je osobnost, Gabrieli.”

***

“Miluj bližního svého jako sám sebe.”

***

“Ukřižovali ho a on zemřel, Hospodine.”

“Počkej, až ho dají do hrobu, pak jej přeneseš na ošetřovnu. Má naše geny, není snadné ho zabít.”

***

“Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.”

***

“Protože mě vidíte, uvěřili jste. Blahoslavení, kdo mě neviděli, a přesto uvěřili.”

***

Děti pásly zvířata na kopci za vesnicí. Najednou se zablesklo a objevila se před nimi krásná žena.

“Já jsem neposkvrněné početí,” řekla tiše a usmála se.

***

“Hospodine, lidi se pořád mezi sebou rvou a chtějí ovládat ty druhé. Připadá mi, že přišel čas.”

“Taky si myslím, Ježíši.”