|
Kozobání k zobání
Starší i ndávné hrátky s textem.
Ponejvíce kalambúry — občas na mne padaj shůry. Ať je tu veselo.
Cos to osle pil,
že ses oslepil? — Olízl jsem kmety v láku… Byl to patok. Metyláku. Jsem rád že si stelete,
vedle párku z telete. Pro jednoho k ozobání,
druhý se jich tuze bojí. Co ty na to, kozo v báni?: V kozobání neobstojí! Spadla se střechy Běla
…a náhle sestře chyběla. Lui má ruce zmrzlé, vousy,
a stěžuje na levou si. Ola mu je olamuje, doma Luie domaluje. Oceň, co nabízí Choceň!
Každý jistě ocení v Chocni focení. To jsme všichni zpocení. V souboji o metu
nejprve ometu malého popletu. Jsem v chvatu, pop v letu. A potom okrášlím (prý přeje mokrá šlím) jako tvé pozadí vánoční kometu. Zálibu mám v poskocích,
běhám jenom po skocích. Přívod vzduchu vypla veš.
Nevím, zdali vyplaveš!? Líza se naše ptávala:
Komus to našeptávala? Říkala mi Pokorná,
že dostala od Korna čtyři porna od Borna. Toť věc tuze odporná. Když pirát zdola dí,
že plány doladí, co teďka z lodě je? Jen sídlo zloděje. Kováři tu kovou,
neznaj tkáň tukovou. Po tvých nočních návratech
nablito mám na vratech. Myslím si, že naše banka
posvítí si na Šebánka. Nemůže se nořiti.
Chybí mu sen o řiti, jíž by velel ”Vystřel!“ a před ní se vystřel. Ochutnala doga zelí,
do stopy jde, do gazelí. Pokud je vytížen,
nesnáší vytí žen. Pokud je vytížena, nesnáší vytí muže. Užívají med i tací,
co zabývaj se meditací. Kdo pěstuje med i tuje, prý tuze rád medituje. A že neměl ucho pytel,
nenašel se uchopitel. — Roste? — Roste!
— Jen ho roste, ať vám roste! Vylezlo slovo, co z úst raní,
a zahnalo ji do ústraní. Navlékat oka ji na krk nutí.
Má z toho, lokaji, nakrknutí. Nejbližší až tvé
zlořádstvo naštve, povinností naší je mířit přímo na šíje. Když tě někdo uráží,
tak se obrň kuráží. Pakli také fackuje — Hledej, kde kus klacku je. Kampak běžíš? Proč se ježíš?
Ty to nevíš? Tam, kam Ježíš! Až ty kůly namokří, že, pak z nich stlučou nám, ó, kříže! Ještě raz má korálek.
Navléká jej na šíje. Ještěr? A zmák orálek? Vždyť radostí naší je. Omele tě v omeletě! I já tě pomelu hlasitě v pomelu! Posyp si popelem, pope, lem a ty se s pometlem, Tome, tlem! Zametla mi samet lamy, teď na ni dští samé tlamy. Na stěně kdože, brachu, mlátí snílka?
Nastě někdo žebra chumlá. Tísní lká.
Léta Páně 2018, dne 10.10. věnováno autorem
Špáďa
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
