Víš, mistře snů,
kde je pláže temnot hrana
kam vlny odnášejí smích
Za vzdušnou brázdou kormorána
či v představách mých ošidných
s nimiž těžko dočkat rána

Znáš, mistře snů, ten strmý břeh
jen pozlátkem se rybka třpytí
spárem svodů v přáních třech,
do zákeřných tam loví sítí
co splétá víry ignorant či zběh

Jak, mistře snů, zabolí ten šleh
slova, v němž uvadá kvítí
falše úsměv v zakřivených sklech
když zatvrzelci vzdorovití
jen v jekot varhan šlapou měch

Zda, mistře snů,
i nultá kompasu je strana
slíbených cílů neznámých,
tu nezná plachta roztrhaná
jak zuřivě zlý vítr dých
Tam modlitba je cesta, brána...

*