|
Evoluce 5
Příběh, který můžete ovlivnit svými komentáři. Co se děje v Antarktidě?
Kapitola 5.
Lohengrin se snášel k zemskému povrchu. Kupodivu však nezamířil k ledovému příkrovu Antarktidy, ale vnořil se nedaleko pobřeží do moře. Po krátké návštěvě vesmíru mohl Damián sledovat pro změnu hlubiny oceánu.
Bylo to fascinující. Sachr seděl v klidu, asi to pro něho nebyla nová zkušenost jako pro Damiána. Pak se náhle setmělo a disk se ocitl v dlouhém šerém tunelu. Pár minut trvalo, než se opět objevilo světlo. Lohengrin vyplul z vody, vzlétl do vzduchu a tiše přistál na pevnině.
“Jsme na místě, mladíku,” řekl Sachr a odpoutal se od sedadla. Damián učinil totéž.
Vyšli do chodby, kde je už čekal Müller. Zajímavě vypadalo, že se neobjevil nikdo jiný z posádky, i když bylo zřejmé, že kapitán není jediným člověkem, kdo Lohengrina řídil.
Když sestoupili z rampy, Damián opět zažíval příval adrenalinu. Stáli na pevném skalisku, vepředu ledová stěna, za nimi ležela mořská hladina a nahoře se v záři jakéhosi umělého slunce blyštěla obrovská ledová klenba. To už ale k disku přišel od nedalekých baráků muž v povědomé uniformě. Damián zpozoroval dvě známé runy na jeho nákrčníku. Důstojník přistoupil k nim a zvedl pravou ruku k pozdravu.
“Heil Hitler,” ozvalo se z jeho úst.
Kapitán odpověděl stejně, Sachr mlčel.
V tom okamžiku vytáhl důstojník pistoli a vystřelil na Müllera. Ještě než se kapitán skácel k zemi, další střela zasáhla Sachra. Damián náhle stál s vojákem před diskem sám. Podlomila se pod ním kolena.
Důstojník jej ale rychle podepřel a německy říkal něco o tom, že musejí zmizet. Jako v mrákotách ho Damián následoval k ledové jeskyni, jejíž ústí se skrývalo nedaleko od místa, kde klenba vytvářela dole u vodní hladiny velkou výduť. Jeskyně sama však velká nebyla. Když vešli dovnitř, důstojník vydechl.
“Tak vás tady vítám, pane následníku,” řekl tiše.
Damián nerozuměl.
“Cože?”
Muž se usmál.
“Vy nic nevíte, že? Mé jméno je Konrad Dönitz, Hauptsturmführer SS. Ale taky šéf spolku Svědkové Odinovi. Jakési opozice proti oficiální vládě Germanie. S pomocí Odina chceme nastolit vaši vládu takovým způsobem, aby nastala nová epocha života Germanie.”
“Ale já.. Já tomu vůbec nerozumím,” vykoktal Damián.
“Pojďte, vyrazíme kupředu a já vám vše vysvětlím.”
Šli ledovou jeskyní klikatou cestou dlouhé chodby, která byla osvětlena vždy po pár metrech nepříliš zářícími lampami.
Dönitz spustil: “Martin Hitler umírá, Odin proto hledá jeho lidského nástupce. Mohl by sice teoreticky vládnout sám, ale nechce, aby to vypadalo, že jde o vzpouru umělých mozků.”
“Kdo je Martin Hitler?” hlesl Damián.
“Martin Hitler je náš vůdce. Je synem Adolfa Hitlera a Evy Braunové, kteří připluli sem do Nového Švábska v květnu roku devatenáct set čtyřicet pět. Právě on je pravým tvůrcem velikosti dnešní Germanie. Jak jsem ale řekl, jeho pozemská pouť se chýli ke konci.”
“A co s tím mám společného já?”
“K tomu se hned dostaneme. Prosím vás, abyste se nejprve zhluboka nadechl.”
Když to Damián udělal, Dönitz pokračoval v řeči.
“Pane Šulc, asi si vzpomínáte, že jste znal v dětství jen jednu babičku. Ta druhá ovšem žila, až do roku šedesát. Jmenovala se Paula Wolfová, její pravé příjmení ale znělo Hitlerová.”
“Co prosím?” vyjekl Damián.
V tu chvíli se ovšem v dálce ozvaly spěšné kroky. Dönitz pobídl Damiána ke spěchu.
“Už to zjistili, že jsem si na pobřeží trošku zastřílel. Musíme zmizet i z této chodby. Poběžte, tajná odbočka není daleko.”
Let Lohengrina skončil, dobrodružství ale pokračuje. Copak asi Damiána čeká ve spletitých ledových chodbách?
Léta Páně 2019, dne 14.6. věnováno autorem
Pavel D. F.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
