Vešli do menšího sálu, kterému vévodila velká obrazovka. Sál byl zaplněn pohodlnými křesly, před některými se nacházely stolky s menšími monitory. U jednoho seděla mladá žena a rukama šermovala ve vzduchu. Damián si uvědomil, že z monitoru vystupuje trojrozměrný obraz, který lze pozorovat i bez speciálních brýlí. Dönitz dovedl Damiána do první řady křesel hned před velkou obrazovku. Ta vzápětí ožila.

Na obrazovce vyvstala trojrozměrná mapa Antarktidy. Pak se obraz jako by zařízl do ledu a na několika místech se objevily rozměrné dutiny. Jedna se přiblížila a vedle ní zazářil nápis “Germania”. Dutinu vzápětí vystřídala tvář osoby neurčitého pohlaví. Světlá pleť a světlé vlasy, dokonalý nordický typ.

“Buďte vítán, mein Führer,” řekla ústa oné hlavy bez krku, zvuk zazněl ze všech koutů místnosti najednou. “Jsem Odin a jsem vám k službám.”

Damián vysíleně klesl do jednoho z křesel. Zase se cítil pod psa. Proč zrovna já mám být jakýmsi novým vůdcem něčeho, o čem nic nevím, pomyslel si. Začal se potit a jen beze slova zíral na tvář, která mlčky zírala na něj, Dönitze a ženu u terminálu.

“Vidím, že vám dlužím vysvětlení,” řekl Odin. “Nové Švábsko, tedy dnešní Germania, bylo založeno posádkami německých ponorek v roce 1940. V roce 1945 připlul vůdce Adolf Hitler se svojí manželkou. V roce 1947 se narodil nyní zesnulý Martin Hitler. Další pokrok nastal v padesátých letech, kdy se nám podařilo navázat opětovný kontakt s Agarthou. Díky vědomostem jejích obyvatel se podařilo zdokonalit projekt die Glocke a vytvořit snadno použitelné diskové všeživelné plavidlo. Nové Švábsko bylo přejmenováno na Germanii. Kolem roku 1984 jsem se v počítačové síti Germanie zrodil já. Od té doby se zdokonaluji a sloužím místním obyvatelům. V roce 2000 došlo ke konfliktu mezi našimi Glocky a polárníky Spojených států a Ruska, kteří se pokoušeli dostat do jezera, kterému oni říkají Vostok. Od té doby jsme se s Američany a Rusy dostali do bitvy několikrát. Teprve v roce 2015 se nám podařilo uzavřít příměří. Nyní měla být spolupráce prohloubena napojením naší země na OSN. K tomu ale z pochopitelných…”

V tom okamžiku se rozblikala červená světla a do sálu vstoupilo několik vojáků, v jejichž čele kráčela osoba připomínající krokodýla chodícího po dvou nohách. Krokodýl přišel až k Damiánovi a pokrčenou rukou ho pozdravil: “Heils Šulcs.”

To se mi snad jen zdá, pomyslel si Damián. Jistě, docela určitě je to jen sen. Přesto se postavil a neurčitě mávnul rukou: “Zdravím.”

Krokodýl pronesl sykavým hlasem: “Jsem admirál Plekspes a zdravím vás jménem vlády Agarthy.”

Damián se zapotácel a odpověděl: “Těší mě, jsem Damián Šulc a nedopatřením jsem zřejmě vůdcem Germanie.”

“Nedopatřením?” zeptal se Plekspes. “Já jsem myslel, že vám admirál Dönitz už všechno vysvětlil.”

“Admirál? Mně se představil jako Hauptsturmführer SS.”

“To se nevylučuje, pane Šulc. Plukovník SS, admirál, vůdce Svědků Odinových. Zapomněl jsem ještě na něco, pane Dönitz?”

“Nikoliv, to všechno a nic víc jsem já,” odpověděl admirál a zakřenil se.

Damián klesl do útrob křesla: “Co je to Agartha?”

Plekspes odpověděl: “Místo, kam neprodleně vyrazíme. Tedy pokud budete souhlasit. Tady teď nastanou politické šachy, bude spousta obětí. Doporučuji vám zmizet a ponechat vedení země na Odinovi.”

“Mám utíkat jako Hitler před Rusy?”

Krokodýl pokrčil rameny v docela lidském gestu: “Jak vidíte, někdy je strategický ústup účinnou metodou zachování života. Tak pokud vám to opravdu není proti mysli, následujte mě.”