|
Nelze zapomenout
Na věk nelze zapomenout
byť dluží mi pár šťastných chvil, já tancoval jak hrál mi bez not a hledal, kde bych zakotvil Ten dluh že bych dnes rád smyl však těžko skočit u cimbálu kam cesta již nevede, prost jsem planých ideálů i srdce zdá se z kamene Však vzpomenout chci nejcennější
z toho mála, které mám... Všude host a nikde zdejší jak bez portrétu tmavý rám Co psal jsem kdy, však není klam, na času zdi hozený hrách a sotva kdo již vzpomene ta slova bližší nežli strach kdy srdce zdá se z kamene Tak připíšu ti do závěti
na smutku satén drobný vklad, hrst papírků, což není smetí, kde mé verše najdeš snad K tomu přidal bych i rád amforu, či s vínem džbán k zapomnění? Raděj ne, jen kříž a knížku k modlitbám že srdce nemám z kamene *
Léta Páně 2019, dne 11.7. věnováno autorem
JC senior
Kategorie: Poezie vázaná
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||






















