Až za hrob
Chci vám vyprávět jeden prastarý příběh. Myslím, že teď je ta správná chvíle. Vstoupili jste rajskou branou a to vaše babylonské brebentění umlklo, jako když utne, neboť nemáte slov a nemáte dechu, když vzhlížíte k monumentální klenbě kupole, jež se nad vámi rozpíná jako baldachýn. Vy, bledí Evropané s velkými nosy, kteří se tak rádi holedbáte, že váš kontinent je kolébkou civilizace, nedbale přitom opomíjejíce civilizace mnohem starší a pozoruhodnější. Vy, hluční Američané, kteří se občas chováte jako páni světa, a přitom nejste než směska ras a barev, podobně jako smečka toulavých psů v ulicích Dillí. Vy, prťaví Japonci, kteří jste zapomněli, k čemu dal Alláh lidem oči. Na všecko zíráte jen skrze optiku těch vašich moderních vymyšleností a to podstatné vám uniká. A všichni ostatní, kteří se každý rok po stovkách tisíc slétáte se ke mně jako můry k plameni. Jedni obdivují precizní symetrii ve všem, nač jejich zrak padne. Aby taky ne, když se mí tvůrci řídili zásadou, že matematika je oporou dokonalosti i Božího plánu. Druzí se kochají barvami, jejichž odstíny se mění s každou hodinou, zatímco další se nesměle dotýkají smutečních kosatců, vstupujících z bílého mramoru v jedinečné harmonii. A jiní – kéž jim nenechavé ruce zčernají a upadnou – se nepozorovaně snaží vyloupnout alespoň střípek drahokamu z kamenných intarzií, zářících na stěnách. Ale všechny bez rozdílu vás sem přitáhl příběh o muži a ženě a lásce až za hrob. .......................
Tuhle část znám jenom z vyprávění, neboť vše se odehrálo mnoho let před tím, než se první z mých stěn dotkly sluneční paprsky… ….Už několik hodin žije palác v napjatém očekávání. Panovník proti obvyklým zvyklostem neodjel na lov, ale netrpělivě přechází zahradami plnými vonných květů a zurčících fontán v očekávání vytoužené zprávy. Jeho manželka rodí. Přesněji řečeno – jedna z jeho manželek. Avšak jediná, na které mu doopravdy záleží. Jediná, s níž se, navzdory tradicím, rozhodl zplodit potomstvo. Kdo by si byl pomyslil, že sňatek vzešlý z politického podhoubí položí základ vztahu naplněnému vzájemnou láskou. Jsou stále spolu – ona po jeho boku nejen v nádheře paláce, ale i na prašných cestách při válečných taženích, kam jej oddaně doprovází bez ohledu na nepohodlí i nebezpečí. Je nejen krásná, ale také kultivovaná a zároveň skromná, třebaže pochází ze vznešené a bohaté rodiny. Proslýchá se, že se s ní panovník dokonce i radí! No viděl tohle svět, naslouchat radám ženy, od níž se odjakživa očekává jediné - poskytovat svému manželovi pohodlí, rozkoš a potomky mužského pohlaví…?! Dlužno dodat, že tohle napoprvé nezvládla. Porodila pouhou dceru, ale vládce, zdá se, není zklamán. Snad tuší, že mu jeho mladá žena dá ještě mnoho dalších dětí, mezi nimiž zajisté nebudou chybět ani synové.
A tuší správně. Co tušit nemůže, je, že to poslední ji bude stát život. Možná proto, že je přivedla na svět v neutěšených podmínkách polního ležení na Dekánské plošině, možná proto, že byla čtrnácti porody během devatenáct let trvajícího manželství příliš vyčerpána. To už se nikdo nedoví. Jejímu muži se v mžiku zhroutil celý svět. A právě uprostřed nejtrýznivějšího smutku, jsem se zrodil já. Nejprve jako pouhá myšlenka a přání. A protože přání vládců jsou tu od toho, aby byla splněna, záhy jsem začal dostávat hmotnou podobu…. .............
Trvalo celých dvaadvacet let, než jsem konečně zaskvěl ve vší bělostné nádheře, a než do exaktního středu, do mého pomyslného srdce, nechal panovník umístit sarkofág s tělem zesnulé manželky. A nedosti na tom – rozhodl se naproti, na druhém břehu Jamuny, postavit mé identické dvojče z černého mramoru, aby v něm mohl po smrti spočinout. Tentokrát ale zůstalo jen u plánů, neboť vládychtivý syn zbavil jej moci a dal internovat v Rudé pevnosti. Jedinou útěchu vězni skýtalo, že ze svého okna dohlédl ke mně a mohl tak aspoň na dálku být se svou milovanou. Vrátil se k ní až poté, co zemřel, a jeho sarkofág byl postaven vedle jejího. Co na tom, že tím veškerá, pracně vypočítaná symetrie vzala za své. Vždyť je to jen matematika, jen pouhá věda, avšak láska - ta stojí vysoko nad všemi vědami světa. Nebo ne?
Léta Páně 2019, dne 22.7. věnováno autorem
LitWeb
|