Evoluce 8
Damián Šulc dostává od tajemného pana Sachra nabídku stát se ambasadorem OSN v pro něj neznámé Germanii. Po krátkém váhání přijímá a vydává se létajícím talířem do Antarktidy, kde se Germania nachází. Přes moře a pod ledem vedoucí řekou proletí všeživelným “Glockem” do jezera Vostok a vystoupí na břeh. Zde je Sachr spolu s kapitánem létajícího talíře zavražděn šéfem organizace Svědkové Odinovi admirálem Dönitzem, který pak Damiána odvede do ledových jeskyní. Tam se konečně setkává s umělou inteligencí Odinem a zjišťuje, že se stal Vůdcem nacistické Germanie. Protože mu údajně hrozí nebezpečí, je podivnou mimozemsky vyhlížející bytostí jménem Plekspes pozván do ještě tajemnější Agarthy.
Kapitola 8. A zase ty ledové chodby, Damiánovi se už hlava točila pořád. Dönitz ho musel podpírat. Šli poměrně rychle. Znenadání se před nimi objevili dva vojáci s napřaženými zbraněmi. Dönitz rychle strhl Damiána ke stěně. Zarachotily výstřely. Plekspes ale jen zvedl ruku a z předloktí mu zasvítil na oba útočníky rudý paprsek a poslal je k zemi.
“Pokračujem,” vyštěkl Plekspes, “rychle.”
Na konci chodby se opět ocitli na pobřeží, jenže místo Glocku je přivítal pohled na trojúhelníkový stroj černé barvy, jenž poklidně stál nedaleko vody.
“Nastupte si,” tiše pronesl Plekspes.
“Já neletím, admirále,” odtušil Dönitz.
“Můžete mi říct proč?” chtěl vědět krokodýl.
“Mám tu spoustu věcí na zařizování. Svědkové Odinovi musejí do následného politického boje zasáhnout. Budeme možná jedinou stranou, která práva pana Šulce podpoří. Seběhlo se to moc rychle, Germania není připravená.”
“Jak myslíte,” odpověděl Plekspes a ukázal Damiánovi cestu k otvoru na pravé straně trojúhelníku.
“Buďte zdráv, Damiáne,” řekl Dönitz a zvedl ruku k pozdravu.
Ten jen hekl: “Nashle.”
Nastoupili do lodi a šli k sedadlům, která stála pár kroků za pultem pilota. Plekspes na jedno ukázal. Damián se posadil a chtěl se připoutat, ale nebylo čím.
Dveře se zavřely a opět nastal ten podivný pocit beztíže spojený s přetížením.
Trojúhelníkové plavidlo vzlétlo a zamířilo ke klenbě obrovské ledové jeskyně. Dole pod nimi se kroutila řeka, kolem níž stálo město s vysokými budovami. Oni ale stoupali výš a výš.
A tu se před ně vyhouply dva Glocky a začali na ně střílet z paprskových zbraní. Trojúhelník tichou palbu opětoval, ale dřív, než mohli někoho zasáhnout, zablesklo se a před nimi se objevila volná krajina.
Od kraje ke kraji se táhly velké zelené pláně. Ale ne travnaté. Damián zjistil, že se pod nimi nacházejí obrovské přesličky, plavuně a jiné druhy přerostlých lučních rostlin, které mladík neznal. A jednu přesličku nenuceně žral jakýsi brontosaurus.
Letěli ale dál. Jak se zdálo, Glocky je následovaly. Zadní paprskové zbraně trojúhelníku si s nimi ale brzy poradily a oba létající talíře spadly do husté vegetace.
Pilot stiskl pár tlačítek a loď zakroužila nad místem dopadu germánských plavidel.
Pak pokračovali v původním směru.
Když Plekspes viděl, že se Damián už dost na krajinu vynadíval, klidně řekl: “Vítám vás na Aghartě, vůdče Germánie.”
A pak před nimi vyvstalo velké krásné město. Jako by bylo postavené z křišťálu. Na zelených střechách se pásla zvířata, ulicemi proudily spousty bytostí a v povětří prolétaly trojúhelníkové lodě podobné té jejich.
Paluba se mírně naklonila a jejich vzdušné plavidlo zamířilo k jedné ze střech. Lehce přistáli v trávě, podivný pocit nadoblačné tíhy zmizel.
“Pojďte, Damiáne,” řekl Plekspes a vedl mladíka opět otevřenými dveřmi ven.
Před lodí stála další bytost krokodýlího charakteru. Její výška se ale zdála menší než u Plekspsa.
“To je slečna Sansa. Slečno Sanso, představuji vám nového vůdce Germanie,” pronesl tiše Plekspes.
“Vítám vás v Origami,” odtušila Sansa a úplně lidsky podala Damiánovi ruku.
Ten ji sevřel a kupodivu ucítil teplou kůži podobnou lidské.
“Těší mě, já jsem Damián. Damián Šulc.”
“Pojďte se mnou, Damiáne, na shledání, admirále.”
Plekspes se vrátil do plavidla, zatímco Damián se Sansou zamířili k budce na straně střechy. Tam je přivítala kabina proskleného výtahu. Nastoupili a bez jakéhokoliv zvuku lehce sklouzli o pár pater níž. Tam Sansa mladíka zavedla ke dveřím, jež se před nimi rozevřely do stran.
“Toto bude vaše apartmá, vůdče. Teď jsme v přijímací místnosti, napravo je váš pokoj, nalevo můj. S dovolením budu vaší sekretářkou.”
Damián se nechal vést ke dveřím do pokoje. Teprve teď si uvědomil, že svůj cestovní kufr nechal někde v sídle Svědků Odinových. Bylo mu to jedno. Praštil sebou na lůžko a ve chvíli už spal.
Tak jsem hrdinu dovedl až do světa Agarthy. Docela rád bych věděl, jestli mám pokračovat. Nedaří se mi totiž psát, jak bych si představoval, a čtenářů taky moc není. Takže dnešní otázka zní: co dál?
Léta Páně 2019, dne 9.8. věnováno autorem
Pavel D. F.
|