Pro oči nevidím
a tápu v řece par
to se ti nedivím
trháš mě půlnoci ze spár
když spěšně zavírají bar
na kraji zimy ztratili jsme hlavu
 
na ex noc jako černou kávu
na ex noc jako černou labuť
vydechne téměř hyna
a pak už jen
 deus ex machina
 
v rozetě katedrály světla vlály
tví nachoví koně uháněli jak vlakové soupravy
jsou praví?
a světy z oken
na jeden odpich překlenou nás skokem
 
nelítostný obereš mě o staré ztráty prázdné kapsy
káp si na to a máš kliku
smála se půlrty tajenými v nákrčníku
 
to se ti nedivím
pro nachové koně nevidíš
 
když bez zřetele míjíš zacinkání třmínků
a ve cvalu zmínku
nakolik se vznáším nad zemí
v sobě mě zakleníš
 
rázem i
oněmím

ty znovu najdeš řeč
jsme sami sobě leč
na sklonku hájení