rozkvetlo jaro do šeříku
a bez stínu host, nečekaně,
se zástupem svých obětí
z neznámého dostavníku
smrtící rozhodil zbraně
a sedmou pečeť láme ti
 
marný pláč nad smutkem v duši
kdy misky vah překlápí strach
a příštích zim jinovatka
byť ví, že jí to sotva sluší,
na stěnu víry hází hrách
co zpětná uzavírá vrátka
 
je zastřen úsměv v této době
kdy milá tvář na drahé minci
dohlédne sotva do mračen
z bezmoci slz prší drobně
a rosou na ochranném límci
běh platných kroků omráčen
*