Ďakujem za pristavenie sa, za milé podnety. Dota, pokúšam sa i o české básne. Ak bol človek naučený (aspoň foneticky) na český jazyk ako samozrejmosť, potom sa to stáva. Hmm, česká gramatika, tam už treba k tomu štúdium, nevraviac o básnických odtienkoch jazyka. Takže pomáham si iba informáciami z netu, nemám českého jazykového korektora :). Raz som poprosil Jiřího Ceneka (tam šlo o cyklus básní), s ochotou mi pomohol. Ja som mu sľúbil splatiť to :) nejakými príspevkami, lebo to bola jeho jediná požiadavka :). 

 

Ešte k češtine: ja mám zasa dojem, ak čítam českú poéziu (náhodilo na nete napr. Bogdan Trojak, Miroslav Holman, Petr Borkovec... Michal Jareš, Oľga Stehlíková... ale aj tu), že ona má "rezkejší" nádych oproti slovenčine, to zasa mne sa javí ako nejaká imanetná "údernosť" českého jazyka oproti "mäkšej" slovenčine. Alebo, že má ostrejší "řez". Hmm, taký dojem vo mne evokuje. Začal som s tým, že som si preložil svoju báseň do češtiny, znela mi lepšie v češtine. Neskôr som už premýšľal rovno v češtine a niektoré básne som si zasa preložil do slovenčiny, lebo prvotne vznikli v češtine. Aby som si to porovnal, potvrdil či vyvrátil. Samozrejme, ktosi mi namietal: "nemysli  si, že ak napíšeš českú báseň, že je to pre Čecha tak, ako si myslíš...", že nedokážem to správne "posadiť". Že pre Slováka a ani Čecha to nebude dostatočne presvedčivé, správne, že tam bude jazykové či obsahové spochybnenie, neistota, chybovosť. Takže učím sa a rád príjmem i podnety k českým básňam (gramatické, významové), dokonca zvažujem pridať báseň v oboch jazykoch, aby bolo vidno tú blízkosť... a aj dôvod, prečo som sa rozhodol pre český jazyk... Mám také "české pokušenia" v určitých obdobiach, ako nejaká ozvena českej poézie :).

Můj obdiv, sama bych si slovensky psát netroufla, i když je to jazyk tak krásně poetický a už kolikrát mě vyzýval. V týhle básni jsou mraky emocí, tvrdost i tvrdošíjnost, určitý nápor i zapírání, křehkost i tíha zvonů (před i po ulití, roztavení a znovuulití). Svět je takový, jaký ho člověk vidí a dělá. A tvé otázky napovídají, že někdo chce vidět i očima druhých. Jo a ještě mi to připomnělo rebelantské zvony, jež "visí" vzhůru nohama. Dlouho jsem si na ně nevzpomněla...Takže dvakrát díky za tuhle báseň.

Proč jsou zvony?

Oslavují vítězství, vzpomínky, 

vyprovázejí na cesty 

a svolávají i k sochám iluzí.

**