Nad přemrzlými angrešty sněžné kaštany,
vidím tě skrz oholené větve.
Hudbu jsme zapomněli. Zbývají nám vychrtlé uši.
Jdeš vyšlapanou cestičkou mezi trním.
Z hnoje se pokouřívá a boří se ti nohy.
Podkluzuje to.
Stejně jako tvé představy o následujících vteřinách.
Jsi mim, jenž se na chůdách potlouká rozedněním.
Chtěl bych tě chytit za rukáv,
ale jdeš jen v ažurové vestičce, zimou se ti ježí chlupy
a mlhou kroutí vlasy. Běžím za tebou.
Nad hutným tichem se kinklá titěrné slunce.
Ustrašené dítě.
Je jako my. Střídá své síly, skrývá se i naparuje.
Když je chvíle. Pozná-li sílu příležitosti.
Mám v kapse sněžný kaštan, ty přemzlý angrešt,
budeme hrát o budoucnost hlasu.
Až si ráno odkašle osmou
políbím tě plnou silou. Až tě odtlačím za hranici zim.
Nic víc nemám v plánu a neptám se, zda smím.
Vidíš mě skrz oholené větve.
Jsem petrolejový, jsi vlk.
A je nám tak spolu.