Nepospíchej, ty smutných barev mistře,
je dosud příliš neradosti kolem
a křivka strachu grafem stoupá příkře
co hrdličky let v únik před sokolem

Jen zvolna projdi unaveným sadem
kde spánek láká plodné větvoví
a nestyď se, že bloudíš s listopadem
kol opuštěných sklípků Kdo to ví...

a přestaň se ptát, co kdo dělal v létě,
vždyť víš, že kolem nejsou všichni svatí
Dnům štětcem jasu prostři na paletě
ať ten, kdo zůstal, rouškou zamává ti

*