|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Kroky malověrnosti
Ze sbírky Duchovní poezie
(Matouš, 14, 22 - 33)
...nasycený rozchází se dav,
čas soumraku na pokraji
zbožní kdy se modlívají,
a vln kymácivá světla
v mysli vyděšených hlav
Víra zcela nerozkvetla
z příslibů slov pravdy dárce
prázdné jsou rybářské sítě
Strach, ten přicházívá skrytě,
jak bludný zjevil by se vrak
Dvanáct vesel, úžas v bárce
a kroky skryté za přízrak
jen malověrnost vábí tu
délkou závor příštích časů,
bouře bez strun kontrabasu
Roste z ticha hloubky temnot
naděje za slovy bez not
a víra v pravdy hábitu
*
Léta Páně 2020, dne 10.11. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Krásné a moc smutné. Ale!
Naděje v srdcích čaruje
veškerou krásu zdvojí,
až všechno živé v páru je
a láska kráčí podobojí...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
omluva za překlepy, psal jsem bez brýlí, už jsem je našel  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mám trochu obavu, že jsem zcela neporozuměl, ale silná býseň to teda je :)
Vybavila se mi pasáž z nějaké knížky od Marka Twaina, (už nevím které), kde o naději mluví v tom smyslu, že naděje je právě to, co lidi odlišuje od zvířat ale zároveň je to to jeětě větší obojek, než nasazujeme t2m zvířatům. To jsem Twaina jen parafrázoval.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Naděje umírá poslední, ale umírá...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nemyslím...
:o)
Děkuji, Sendy, za vložení
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Máma říkávala, že naděje umírá poslední. Když jsem namítala, že jsou chvíle, kdy už žádná naděje není, že je konec a nemá cenu bojovat, odvětila, že i v beznaději je naděje na naději. Myslím, že mě chtěla jen odbýt. :-)
|
|
|
|
