Zežloutlý list, co dosud neopad
v parku na osamělém keři,
té představě se musím usmívat
jak jeví se mi právě za příšeří
Ten žlutý list, co dosud neopad

A dětství se hvězdou rozvzpomíná
na poezii posledních dnů v roce,
dnes s pohárem vystačím si vína
či s vyšlapanou cestou při potoce
S tou hvězdou se stáří rozvzpomíná

na čtvero svíc času do adventu
nedočkavost, modlitby a snění,
s nostalgií sjezdu absolventů
ozvou se i jména na kameni
pro čtvero svíc času do adventu

Tak v listopadu vítává mě sníh
vločkami na zežloutlém listu,
vzpomínky jiskrou zatřpytí se v nich
a s úsměvem, díky tomu místu
Tak v listopadu vítává mě sníh
*