Prošvihla jsem rozlučku s Jeho výsostí, tak činím aspoň takto.

Máte naprostou pravdu, Pavle. Král nás opustil, způsobem hodně dramatickým, a zůstalo po něm prázdno. Tedy prozatímní, pokud jde o trůn a hru.

A k té nedefinitivní smrti...vypůjčím si příklad z mého oblíbeného seriálu - Doktor, když zregeneruje namísto, aby zemřel, je už někým jiným - jiná tvář, jiná osobnost. Můžeme ho mít rádi, a zpravidla taky máme, ale to nám fanouškům stejně nebrání tesknit po tom předchozím. Napořád už chybí. Stejně jako v RK kupříkladu Martin Graywolff. Takže asi tak.

Děkuju, že jste se zastavil a četl.

Protože Renesanční království pořád po očku sleduji, troufám si hádat, že tato báseň je inspirována právě touto hrou. Tam naštěstí smrt nemusí být definitivní...