tvý boty už dávno
patří mně
a trochu Praze, ulicím i kontejneru
nevím kam s nimi
stále si nárokují
tvý jméno
i tvý příjmení

a vlasy 
živí je půda a kdo ví
kam se už dávno rozevlály
- přitom ses pro ně tolik dřel
uhnízdění vrabci ti občas krásu vzali
a pro mě radostně
vyzpívali rým

víš
že jsem nikdy
nebyla zrovna hospodyně
sypeš se všude po bytě
a já tě neuklidím
zlomený kartáč
obtisk rtů na dveřích 
vůně rýže
křivý úsměv
pohledy z ostrovů
zámky bez dveří
tma

je den
kdy v páteři nic nehřeje
ani nestudí

-
a taky prší
svět je zvlněný
starý svetr mi sedí na šíji
a voní táborovým létem
znovu očichám kus štěstí
vím

nikdy se neobnosíš
nikdy nevymažeš
jen postupně zbledneš s mojí pletí

a když se zasním
zaslechnu 
jak zpíváš meluzíně slabý blues

můj milý
živím uplynulá léta
a je to běh pouští 
s kapkou vody v dlaních