ŠESTIKRÁSKY
Sevřenými rty oždibávám okvětní lístky šestikrásky
zaháčkované v rozsoše na puklině kůry a poslouchám, jak koruna jejího stromu hlasitě šeptá mi shůry: Ještě, ještě, ještě! …
… I posledního z lístků mne zbav! Leb mi pak sevřela v dlaních.
Jako když dáví mě dav.
Léta Páně 2022, dne 13.6. věnováno autorem
Špáďa
|