Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
O rasismu s lehkým úsměvem
     
 
     Zeptali se kdysi jednoho pána, zda náhodou není rasista. Odpověděl – ani náhodou, naopak, rasisty přímo nesnáším, stejně jako negry a cikány.
     Avšak pryč od toho k následující historce, která pochází z dávných dob, kdy jsem měl vlasy černé jako antracit, smolně černý knír a kdy jsem ještě pil alkohol. Můj bratr byl obdařen na hlavě bujným porostem, avšak poměrně světlých vlasů. Já jsem byl navíc právě docela dost opálený. Opakuji – opálený, ne dopálený. To jsem totiž nebyl ani poté, co ona historka doběhla. Spíš ve mně vzbudila úsměv.
     A tak se stalo, že jsme si s bráchou vyrazili do jedné knajpy na pivo. Bylo sice už asi jen půl hodiny před zavíračkou, ale říkali jsme si, že jedno stihneme. Sedli jsme si ke stolu, když se k nám vrávoravě přiblížil číšník. Objednali jsem si po pivu, ale ožralý číšník pravil napřed k bráchovi: „Tobě pivo dám.“ A pak ke mně: „Ale tobě, ty cikáne, nenaleju!“
     Zůstal jsem štajf a němě na kelnera civěl, bratr však zareagoval: „To je můj bratr.“ Číšník užasle rozšířil panenky svých opilých oček a skoro zřetelně bylo vidět, jak novou informaci ve své kývající se hlavě nepobírá. Nevím, jestli nakonec pochopil, nebo to prostě nechal být a pivo mi přinesl. 
     A tak jsem na neškodný okamžik zažil na vlastní kůži rasismus, a to docela přirozeně, ne kouzlem jako v americkém filmovém muzikálu Divotvorný hrnec, kde mladičká herečka a zpěvačka Petula Clark v roli Sharon z irského Glocca Mora vysloví přání, aby senátor Billboard Rawkins, který uráží všechny černé v Duhovém údolí, zčernal sám. Řekne to ale nad divotvorným hrncem a ten přání plní. Senátor pak zažije sám na sobě rasismus. 
     V muzikálu všechno skončí šťastně, stejně jako v mém případě. Já jsem se dočkal svého piva a Sharonin otec Finian McLonergan v podání skvělého, ač už staršího Freda Astaira odchází za svou duhou. Mohu vám prozradit, že já jsem z té putyky šel také hned za svou duhou. No a došel jsem po dlouhých letech až ke klávesnici svého počítače a píšu tyhle blbosti. 
Léta Páně 2022, dne 15.6. věnováno autorem kvaj
Share
  
24.8.2022 | 16:42    Špáďa

U nás rasismus existuje celekm nepokrytě, příklad z první ruky:
Moje setřenice, Češka, má dva syny s Indem, ale oba synové mluví téměř bez akcentu česky, mají VŠ vzdělání. Asi před pěti lety (to jim bylo plus mínus 25), kolem deváté večer si chtěli v jedné smíchovské restauraci dát lehkou večeři a pivo, ale po vstupu jim obsluha řekla, že je obsazeno, byť evidentně ještě pár stolů bylo volných, a chlapci byli důrazně upozorněni, že mají lokál opustit. Ihned po slovním vyhazovu si všimli, že hosté, co vstoupili do restaurace chvíli poté, co je vykázali ven, byli usazeni a jsou i obsluhováni. Natož se vrátili a zdvořile se optali, jestli ti noví hosté měli rezervaci a proč je před chvílí nechtěli obsloužit. Byla na ně zavolána fyzická ochrana podniku, která jim za mírného fyzického tlaku (nikoliv ještě hrubého násilí) vysvětlila, že pro ně mají obsazeno. Tečka.
17.6.2022 | 9:05    kvaj

Nechci poučovat, ale pointa v mém fejetonu je v posledních dvou větách. Pointa přece není hlavní sdělení či podstata příběhu. Kdybych napsal bajku, pak bys právem požadovala poučení, ale od fejetonu jej nečekej. A pokud jde o tvůj incident se snědými dívkami, myslím, že jsi už zapřemýšlela o jeho smyslu, tedy pro tvůj život. Děkuji.
16.6.2022 | 19:15    Sendy

A jaká je pointa? Že kdo zažil rasismus, není rasista? Mě kdysi, ještě na škole, obstoupila skupinka snědých dívek, nadala mi do bílých kurev a okradla mě o kapesné. Nejsem rasista, protože jsem zažila rasismus, nebo nejsem rasista, protože jsem dospěla k názoru, že prasáctví nejde ruku v ruce s barvou kůže?