Chtěla jsem tomu dát název Modlitba ateisty. Jednak mě lákají paradoxy, a pak, myslím, že v duších mnohých je jistá úzkost... Já tou fází také prošla a vlastně jsem pořád poblíž. Převážil ve mě pocit přítomností božství. Ale kontakt se mi nedaří úplně navázat. Jsme příliš vzdáleni instinktům, aby to bylo snadné. Dřív byli lidé vychováni ve víře, a pak měli pochybnosti, dnes je to téměř naopak. Člověk tak jako tak hledá svou cestu...

Modlitba k neznámému bohu. Mám úplně stejné pocity...

Přemítání. Pochyby. Naděje. Cyklus, jímž mnozí z nás prošli anebo stále procházejí.

Poezii jsi se tentokrát vyhnula.