303.
 
 
Já píšu vám
co mohu více?
Jsme jen shluk emocí
a jakési krevní skupiny.
 
A naše životy plynou jako svíce
a nevědí ano hodiny
a věčnost je  zářivá
jak hvězdy na nebi
 
Když oči mé smutkem k nim zahledí,
vyslaný paprsek napříč vesmírem,
rozetne ve dví mysl mou bolavou
Nekonečný vesmíre,
ty smutku můj
bolesti nesmírná a touho daleká
bez gravitace a emocí
napříč vesmírem putujem
 
Kam dojít jde… kam smíme
konečná nekonečnosti
kam v budoucnu hledíme
nekonečná spirála bytí
a mocnost veliká žíti
hvězda jasná padne k zemi
jen letmý okamžik zůstane po ní
na věky věkův zářivý
jak celý život nás ohnivý
Nebojím se ohně,
nebojím se záře
Raději stůj
to rozum káže
jinak shoříš
rozkoší vášně,
 
Vášeň, vášeň
a člověk lační po životě
v malé naší intimitě
po sobě více toužíce
jak plameny ohně jiskřící.
 
Zažehni oheň
zažehni touhu
ať neskončí ta chvíle naděje
ať země se s námi zachvěje.