Stála
a nevěděla, co počít

Všichni šli nevšímavě okolo,
z vánočních stromků opadávaly nákupy,
ještě než je stačily naroubovat
do stojanů

Měla na sobě něco neurčitého
do podoby nebe,
které líně zvracelo kouř
z poslední připálené husy

Všechno bylo nejspíš v pořádku,
tuby prášků po kapsách,
pět piv,
zapomnění dopsané na lístek
pro jistotu,
aby to člověk nepřehlédl

V kostelech to vonělo po masturbaci
a levné voňavce,
co ukapávala ze slov,
jimž už dávno nikdo nerozuměl

Je čas Babylónů,
zlámaných jazyků
a neskutečně mnoha vět

Drak vyšlehl oheň,
Honza se schoval na pec,
princezny dávno nezachraňuje,
nenosí se to.
Kdo by stál o půl království
zamořené lhostejností?

Věděla,
že z ní strhnou vše a vezmou si ji,
necitlivě, hrubě, bez pardonu
Přesto neuhnula pohledem
a ze rtů mazala kapesníčkem
navýšení přidané hodnoty
nebo nadhodnoty?
Čert s andělem aby se v tom vyznali
kandelábr mrazil a prosinec dusil horkem

Byl čas zmačkaných hrdel
věnců s beznadějí na stužkách,
čas promoklých příbytku a rozkládajících snů
Nad městem blikali Freud, Nietzsche a Keynes,
ona stála, nepřítomným pohledem přijímala
danajské dary

Laciná a vzácná zároveň,
všem k mání i nikomu nepřístupná
Bez klíčů vnikala do všech bytů
s povadlými přehozy, rozkopaným nábytkem
a nikdy roztopeným krbem

Byla neupravená,
ale až úzkostlivě dbala na to, jaký dělá dojem
mezi povalujícím odpadem a samozhášejícími cigaretami

Nikdo v nic nevěřil,
zvony odbíjely marnost,
ministrantni se místo duše
modlili za trochu těla
Z těsta se vykrajovaly otazníky,
vše bylo vypečené,
nebo přinejmenším v troubě

Láska se balila do neuróz
se stuhou násilí a řevu
Děti si hrály s žiletkami na kolejích,
pokoušely se vykolejit svět
Zatím se zdi mračily
na průvody mrtvých,
kteří žijí, dokud mají napsanou roli,
přitom nikdo z herců nezná svůj part ani délku představení

Viděla zástupy zaražených,
slyšela zoufalství blahobytných,
to jak sopka ožila,
když přestala chrlit trh

Stála
a nevěděla co počít
Adventní doba