*
den jako z pohlednice
schoulený v mechu
znovuzrozený pelatkami

 

- a kde jsou všichni ti mrtví?
ptá se ve mně
dětský hlásek

 

- v nebíčku, blbečku!
odpovídá něžně
svatá Slunivka

 

- a co ty hrobečky?
nedá harant pokoj

 

- ty jsou tu 
už jenom pro břečťan
a pro nás

 

pro naše kratochvíle
pro krátké chvíle našeho

 

štěstí

 

 

 

 

 

 

///Henriette Lipschitz///

 

(lip je ret, Jindřiško, že jo?
zbytek si přelož sama!) 

 

jak málo chybělo
abys za jistého rozbřesku
(ne, znova!)
abys za nejistého rozbřesku
uhlídala podzim
svého života

 

sedmadvacátý 

 

podzim