:o)))  No jo, pravdu díš, Tesso. Na etiketu jsem nepomyslel. Ale to víš, když jsem to smolil, tak jsme ještě byli samá pařba a tam šla flaška od „huby k hubě“. Slušné mravy šly většinou zcela stranou.  Dáma nedáma.  No…představme si tedy, že prostě skleničky by nebyly po ruce. ;-)) Díky za veršíky.

Poznámka drobná jen, pane:
Jest zvykem zde v tomto kraji
že dámy – ty vychované -
před lahví skleničce
spíš přednost dají
 

...aneb Z flaške pijó leda paznechti, jak říkala moje babička, a do skleničky mě nutila nalít si i tu kofolu, která vždycky chutnala nejlíp přímo z láhve. To člověku vhrkly bublinky až do nosu a slzy do očí. Kdepak sklenička, ta se s tím nemohla rovnat. My dámy to holt nemáme jednoduché...

Máš pravdu. Já bych toho chtěl, ale už jsem dááleko za zenitem. Možná tak nějaký babči s punčem. :o))))  Ale co, taky dobrý.

S přibývajícím věkem mi přijde, že by snad každý chtěl víc a víc.

Hezky napsané.