V oněch dnech, kdy svit byl strohý
tenkrát dávno, někdy dřív
mnohem dřív než přišel covid
dřív než začal padat sníh
za úplňku – jeho vlivem
zdi myšlenky jurodivé
vrzající dveřní pant
jakýsi hlas říkal „jdi ven!“
jen já a můj sekundant

Měsíc plul - astroláb snový
bílý koráb, loďka, prám
Artemis, co nocí loví
kvetoucí běl živých stran
černý kůň v magickém oku
les byl přístav plný doků
trosečník pod světlem ramp
v letokruzích starých pokut
jen já a můj sekundant

Souřadnice socha zdobí
pětidveří lesních brán
kahan, svícen do zásoby
posledních pirátů stan
pět loučí souhvězdí vrány
pětistěžník Juliany
pět uzlů a jeden fant
nezvi se, když nejsi zvaný
jen já a můj sekundant!

Koření a vůně ambry
amfory prastarých vín
loutna a zpěv dithyramby
tucet nymf nevrhá stín
vrásky stromů rozvětvených
půlnoc lesa, vlčí čenich
vázy a v nich amarant
chór satyrů bez ozvěny
jen já a můj sekundant

Stál tam on - tvář sněžné sovy
křišťálový lesk všech lamp
v menopauzách mezi slovy
cítil jsem zášť vlivných vamp
moh´to být pták, avšak kdo ví?
kolotočář černé vdovy?
krupiér kasina Grand?
židle a stůl ratanový
jen já a můj sekundant

„Těm, co znají peklo Danta
osud pětkrát promine
jen, pošli pryč sekundanta
na chvíli jen, pak už ne!!“
……………………………………………………
Ta skvělá noc pod hvězdami!
trochu Nietzsche, méně Kant
kráčeli jsme spolu sami
jen já sám a… sekunda