|
Šarga - 1. Z Prahy až na kraj světa
Jako kluk jsem snil o vesmíru. Vymyslel jsem si vlastní alternativní realitu, v níž Česko hrálo ve výzkumu vesmíru hlavní roli. Před 20 lety jsem pak o tomto vesmíru vytvořil novelu, kterou vám nyní po drobných úpravách nabízím.
1. Z Prahy až na kraj světa
Dotěrné podzimní ráno. Vlak se vlekl mosty a tunely Žižkova a pozvolna se doplazil k 7. nástupišti pražského Hlavního nádraží. Mlha prostupovala celou stanici, dokonce se valila i pod starou klenutou střechu u prvních nástupišť. Kapitán Ivan Dolák vystoupil a sešel do letitého podchodu. Proud lidí se valil směrem k západu. Vyšli do staré ponuré budovy, která se táhla kam až oko dohlédlo. Dolák sestoupil po schodech do dolní haly a pak se vydal dalšími schody na zastávku metra směr Jižní město. Příšerný starý vlak se dokodrcal do stanice, lidé nastoupili a vyrazili k Muzeu. Tam Dolák přestoupil na trasu A a vydal se na její severní konečnou Nádraží Podbaba. Vystoupil z metra a přišel před novou budovu, na které svítil nápis ISF. Ivan Dolák byl zvyklý i na českou zkratku organizace MKF – Mezinárodní kosmická federace. Vstoupil do budovy a nechal se pohyblivým chodníkem zavézt k výtahu. Vyjel do 12. poschodí a vydal se ke kanceláři sekčního šéfa Málka.
Málek odpovídal za druhé osobní oddělení Federace. Zabývalo se přidělováním hodností důstojníkům vesmírných plavidel. Seděl ve svém křesle a cucal nikotinový bonbon. Už se snad podesáté snažil přestat kouřit. Ve Federaci bylo kouření bráno jako naprosté faux pas. Málek se omezoval, jak to jen šlo, ale občas si musel odskočit ven do ulic a zapálit si i v pracovní době, což jeho podřízení sledovali s pobaveným úsměvem. Musí s tím skoncovat. Byl nevrlý a hrabal se složkami v počítači. Prostorový displej mu nabídl pracovní záznamy různých lidí, Málek šermoval rukama a nechával si zobrazit vybrané údaje. Většinou znechuceně plesknul zobrazenou složku a odvelel ji tak do jejího pořadače. Nebylo snadné vybrat kapitána pro novou hvězdnou loď Šarga. Muselo jít o zkušeného důstojníka, který bude schopen dopravit kolonisty k planetě Nové obzory a na zpáteční cestě zajistit průzkum jakési anomálie, která by snad mohla přispět k urychlení nadsvětelného pohonu hvězdných lodí.
Když Dolák zaklepal na dveře Málkovy kanceláře, ten byl zrovna v nejlepším. Mlátil dlaní do holografických zobrazení všech složek a uklízel je tak ze svého zorného pole. Tohle k ničemu nevede, pomyslel si.
„Dále,“ odpověděl Málek na klepání.
Dolák vstoupil a představil se. Málek se na něj chvíli díval, pak spolkl zbytek bonbonu a nevrle ukázal ke křeslům. Oba muži se posadili ke konferenčnímu stolku. Málek vytáhl komunikátor a vyhledal si kontakty na Doláka. Dolák učinil totéž, komunikátory zablikaly a aktualizovaly svůj obsah.
„Takže to bychom měli,“ řekl Málek. „Pane Doláku, zavolal jsem si vás sem, protože jste momentálně jedním z našich volných kapitánů. Musíme vybrat kapitána pro loď Šarga, slyšel jste o ní?“
„Ano, Šarga je nová velkokapacitní dopravní loď, která bude sloužit k přepravě kolonistů. Je schopna uvézt až 500 lidí spolu se vším nutným vybavením pro kolonii. Pojmenována je podle Anastáze Šargy, zkušebního pilota subprostorového pohonu. Posádku tvoří 25 lidí řídícího a pomocného personálu a dále se počítá až s deseti výzkumníky.“
„Máte přesné informace, kapitáne. Myslíte, že byste takovou loď zvládl?“
„Létal jsem už s kdečím od raketoplánu po hvězdné lodi, Šarga je velká ale nakonec proč ne? Zkusil bych to, pokud to budete chtít zkusit vy se mnou.“
„Šarga má letět k planetě Nové obzory. Je to přes tři měsíce nadsvětelným pohonem o faktoru 4. Na zpáteční cestě má provést průzkum anomálie – moment … ano tady: anomálie AD879. Takže zpáteční cesta bude delší, nikdo si netroufne říci jak dlouhá. Záleží na výzkumnících, co vyzkoumají.“
„No ale to nás už nebude nikdo honit. Loď bude prázdná, celkem nuda. To nemají lepší loď, která by to u té 879 prozkoumala?“
„ISF to naplánovala takto. Nikdo vás nenutí, abyste se toho účastnil.“
„Ovšem. Pokud máte někoho lepšího, nebudu zaclánět. Ale nebojím se toho, to byste mi špatně rozuměl, pane Málku.“
„Dobrá, zkusím to s vámi. Hlaste se na nejbližším letu na Orbitar. Šarga je tam přistavená a už se začalo nakládat.“
„Bez kapitána? Máte tu teď divný pořádek, co je šéfem ten Japonec.“
„To ponechám bez komentáře, pane kapitáne.“
„Ale no tak, přece jsem se vás nedotkl. Ten Kami je určitě prima chlap. Poletím na Orbitar, můžu prakticky hned, nemám tu teď žádné závazky.“
„Takže se ohlaste na vrátnici, čeká tam džíp s pravidelnou korespondencí na kosmodrom. Příjemný let, kapitáne Doláku.“
Dolák se svezl výtahem do přízemí a vyhledal recepci. Recepční mu řekl, že džíp na kosmodrom pojede za 10 minut od zadního vchodu. Řidič se jmenuje Kovanda. Dolák vyhledal určené auto a ohlásil se řidiči. Ten zamručel cosi o tom, že už o něm ví, ať si nasedne.
Vyrazili hned poté. Kovanda proletěl přes kulaťák a uhnul napravo k Ruzyni. Za pár minut minuli letiště a svištěli po dálnici na Slaný. Auto bylo pohodlné, Dolák si položil aktovku mezi nohy a klimbal v sedadle spolucestujícího. Kovanda navedl auto na řídící systém dálnice a začal se probírat tabletem, nejspíš si četl noviny. Neuplynulo ani 40 minut a Kovanda se musel opět ujmout řízení. Sjížděli z dálnice na obchvat kolem Chomutova. Než se nadáli, odbočili opět doprava a už se před nimi objevila východní brána kosmodromu Kadaň.
Džíp zabrzdil a dokolébal se k budově pošty. Tam Kovanda Doláka vysadil a řekl mu, že dál už musí po svých. Nebyla to tak docela pravda, protože kolem projížděl každou chvíli krátký kolový vláček, který vozil cestující a materiál po celé velké ploše kosmodromu. Dolák se svezl k hlavní budově v Prunéřově a začal se zajímat, kdy poletí nejbližší raketoplán. Měl štěstí, raketoplán měl letět ještě toho dne a rovnou na Orbitar. Odlet v 15.00. Poohlédl se po kantýně a poobědval. Pak se asi půl hodiny vybavoval s pěknou servírkou, která na něho dělala oči, protože byla patrně fascinována muži v uniformách. Škoda, že není více času, řekl si Dolák a vyrazil raději ven na plochu kosmodromu, aby vychladl.
Venku bylo dostatečně hnusně. Dolák se proto vydal k odbavovací hale. Jako důstojník ISF byl odbaven poměrně rychle a obnášelo to pouze jednu osobní prohlídku. Tohle martyrium se táhlo už od začátku 21. století, kdy nějací šílenci nabourali letadly dva mrakodrapy v New Yorku.
Raketoplán byl poloprázdný, Dolák se celkem divil. V Česku nebylo zvykem plýtvat zdroji na kosmický program. Přesně ve tři se raketoplán rozjel a po chvíli už se hnal po dlouhé startovací dráze někam na východ. Motory řvaly, stroj se začal naklánět a přetížení tlačilo cestující do sedadel. Dolák byl zvyklý, byl sice připoutaný, ale v klidu se probíral novinami na obrazovce palubního počítače. Zase zdražili elektřinu! To bylo letos už potřetí. Jestli to tak půjde dál, bude se muset zbavit svého bytu v Olomouci. Po většinu času tam stejně není a elektrika se musí postarat o všechno od ledničky až po ochranu před zloději.
To už ale motory zmlkly a za okny bylo vidět hvězdy. Na chvíli se všem zhoupl žaludek, jak přetížení skončilo a než naběhla umělá gravitace. Několik cestujících se pozvracelo. Normální stav, řekl si Dolák. Lidi pořád budou létat do vesmíru jako na výlet bez sebemenší přípravy. Let byl nyní příjemný, kapitán raketoplánu dovolil cestujícím, aby si rozepnuli popruhy, a roznášela se káva. Dolák si dal taky šálek, alespoň bude moci zapomenout na pach zvratků na palubě. Jemu přetížení ani beztíže nic nedělaly, ale tenhle odér rád neměl.
Asi za půl hodiny oznámil kapitán cestujícím, že se mají opět připoutat a začal přistávací manévr u stanice Orbitar. Trvalo to jen krátce a loď dosedla do doku, vzduchové zámky zacvakly, syklo vyrovnání tlaku a otevřela se přechodová chodba. Dolák se pomalu sunul k východu. Někteří cestující se potáceli, i když k tomu neměli nejmenší důvod. Raketoplán byl srovnán přesně na osu stanice, takže umělá gravitace působila pořád stejným směrem.
Léta Páně 2024, dne 3.3. věnováno autorem
Pavel D. F.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||





















