Orbitar byla velká stanice kulového tvaru o průměru kolem jednoho kilometru. Zvolna se otáčela kolem podélné osy kolmé na plochy umělé gravitace. Otáčení zajišťovalo ochranu před přehřátím, skoro na celém povrchu se nacházely solární články a pod nimi tepelné výměníky. Tímto způsobem získávala stanice většinu potřebné energie. Obíhala na vysoké orbitě, aby byla po většinu času ozářená Sluncem. 

Stanice se dělila na padesát jedna  palub o výšce kolem dvaceti metrů. I když šlo na první pohled o plýtvání místem, byla celá gigantická stanice navržena tak, aby se na jednotlivých palubách teprve dodatečně prováděly vestavby – jakési domy – podle potřeby. Největší svojí plochou byla nultá paluba, která se nacházela v místě „rovníku“ stanice. Paluby nad ní byly označovány jako pozitivní, dolní pak jako negativní. Na každé palubě byly navrženy kolmé ulice napříč palubami a okružní magistrála se stoupajícími a klesajícími rampami. 

Tímto způsobem se dalo po celé stanici jezdit elektrickými vozítky. Na ulicích se počítalo s parkováním vozítek, byla zavedena určitá regulace, ale v zásadě si každá firma, která na stanici působila, mohla pořídit libovolný počet vozítek. Kromě toho existovaly i taxíky. Aby se urychlila přeprava mezi palubami ve vertikálním směru, byly uprostřed palub vytvořeny šachty pro dvanácti rychlovýtahů, které byly schopny překonat vzdálenost skrze celou stanici během pár minut a to i se zastávkami.

Orbitar byl vlastně jeden velký zmatek. ISF považovala tento projekt za svoji vizitku, ale faktem bylo, že na něm zatím těžce prodělávala. Ne všechny „pozemky“ na jednotlivých palubách se podařilo prodat a navíc bylo nutno preferovat finančně bytové „domy“, jelikož jinak by se na stanici nedalo za rozumné peníze bydlet. Dnes a denně navštěvovaly stanici raketoplány ze všech světových kosmodromů a transportéry na trase Země – Měsíc. Menší frekvenci měly dopravníky k ostatním planetám Sluneční soustavy a jen tak jednou do měsíce vyrazila od stanice nějaká hvězdná loď.

ISF se snažila výhodnými podmínkami přilákat co nejvíce dopravců a konkurovala tak výrazně menším orbitálním stanicím, které většinou patřily nějakému státu nebo korporaci. Kromě toho měla ISF své vlastní „loďstvo“, které používalo Orbitar jako výhradní přestupní stanici.

Bylo zde poměrně živo. Stálý počet obyvatel se odhadoval asi na dvacet čtyři tisíce. Kromě toho se zde nacházeli cestující, kteří přestupovali. A nelze opomenout ani turisty, pro které byl let na samotný Orbitar tématem jejich dovolené. Turistický průmysl kvetl a Orbitar byl považován za největší město hříchu ve vesmíru.

Ředitel stanice Robert Schwarzer měl stále co na práci. V době, kdy ke stanici přiletěl raketoplán s kapitánem Dolákem, byl zrovna na cestě ze své kanceláře na nulté palubě do bytu na palubě P4. Chodil zásadně pěšky. Jako nejvyšší představitel ISF na stanici měl sice automaticky nárok na jedno vlastní elektrické vozítko, ale kromě pracovních cest této výhody nevyužíval. Zkontroloval svoji paralyzační pistoli v podpaždí a vyrazil k výtahům. 

Na ulicích byl normální provoz, spousta vozítek a pěších. Na nulté palubě bylo vždycky nejvíce lidí. Schwarzer přešel přes hlavní třídu A1 a mířil do centra stanice. Na stanici bylo zvykem jezdit a chodit vpravo, takže neměl větší problém, aby se těmi davy prodral. Po několika minutách došel k výtahu a na jedné ze čtyř stěn zvolil svou cílovou stanici.

Navigační zařízení píplo a ukázalo číslo výtahu sedm. Schwarzer se přesunul k udanému výtahu a čekal. Asi za dvě minuty výtah přijel. Vystoupilo několik lidí, několik lidí nastoupilo a výtah vyrazil nahoru. Zastavil ještě na palubě P1 a pak již na Schwarzerově domovské palubě P4. Schwarzer vystoupil a vyrazil k domovu. Čtvrtá pozitivní paluba byla rezidenční čtvrtí s byty první kategorie. Schwarzer se ještě zastavil ve své oblíbené hospůdce a dal si večeři. Na stanici panoval světový čas, bylo kolem pěti hodin odpoledne. Za hodinu se mírně ztlumí osvětlení ulic a tak to bude pokračovat až do dvacet dva nula nula, kdy nastane noční režim.

Po večeří vytáhl Schwarzer svůj komunikátor a prolistoval si zmeškané hovory. Několik hovorů vyřídil a pak se dlouze díval na záznam od velitele bezpečnosti, který si žádal jeho urgentní přítomnost na palubě N8, kde došlo k jakémusi sporu mezi vlastníky nemovitostí. 

Schwarzer byl naštvaný. Tohle měla bezpečnost zařídit s lokačním úřadem. Pokud budou volat ke každé takové lapálii hned ředitele, kam to povede. Nepokusil se velitele bezpečnosti ani volat, jen mu poslal textovku, ať se obrátí na příslušný úřad a neruší. Pak dal číšníkovi svoji kartu a po zaplacení vyšel zpátky na ulici. Bylo cítit lehký větřík, pravidelné podvečerní větrání začalo. Schwarzer dorazil ke svému domu, vyjel místním výtahem do třetího patra a vešel do bytu. Jeho bytová komunikační stanice již hlásila telefonní hovor od velitele bezpečnosti. Schwarzer si povzdechl a přehrál si záznam.

„Pane řediteli, nechci vás zbytečně otravovat, ale na palubě N8 došlo k přestřelce mezi majitelem kasina ‚U dvou lvů‘ a pronajímatelem lokačního úřadu ISF. Lokační úřad to odmítá řešit, jelikož kasino prý neplatí řádně nájem a zraněný úředník byl již třetí, po kterém majitel kasina vyjel. Už jsme měli toho majitele dvakrát na stanici a vždy se vyplatil na kauci. Musí se to řešit, jsme tady u kasina a čekáme na vás. Děkuji za pochopení. Jerzy Gavlas, velitel bezpečnosti stanice Orbitar.“

Gavlas vypadal pěkně uštvaně, Schwarzer se ani nesvlékl, hodil aktovku na divan a vyrazil opět do ulic. Zkontroloval důkladně svoji pistoli a po čtvrthodince už kráčel po negativní osmé a hledal kasino ‚U dvou lvů‘. Jeho komunikátor jej vedl kolem několika skladišť a prázdných pozemků. U kasina čekal Gavlas.

„Zdravím vás, pane řediteli. Lokační už poslal dalšího zástupce, je to tady pan Kim. Majitel kasina je nějaký Lawrence, je to darebák a není s ním řeč,“ řekl Gavlas.

„Dobrý večer, pánové,“ řekl Schwarzer. Tak jdeme na to.“

Velitel Gavlas zazvonil u kasina a vmáčkl strážnému do obličeje svůj policejní odznak. Strážný pustil všechny tři návštěvníky do lokálu. Schwarzer si nechal zavolat šéfa. Lawrence vyšel ze svého privátu a tvářil se naštvaně. Gavlas a Kim stáli v popředí, Schwarzer se ale nechtěl schovávat, vyšel z krytu a obořil se na Lawrence.

„Pane Lawrence, já jsem ředitel stanice Schwarzer. Prý nechcete lokačnímu úřadu platit nájem. Z moci svého úřadu tento podnik zavírám a ukončuji vám nájemní smlouvu. Budete vyhoštěn a nejbližším raketoplánem se vrátíte na Zemi. Patřičné dokumenty vám zašle můj úřad během dvou hodin.“

Lawrence se na ředitele díval a vztekle koulel očima. Bylo vidět, že sahá po pistoli. Gavlas ale tentokrát nenechal nic náhodě a namířil svoji smrtící zbraň na Lawrence. Ten pochopil, že bezpečnost jej tentokrát nenechá uniknout, trhl sebou a začal řvát na Schwarzera.

„Nemáte právo mi cokoliv přikazovat! Tohle je soukromý podnik! Vy mizero, vypadněte, nebo vás umravní můj vyhazovač!“

Schwarzer zachoval klid a řekl: „Mýlíte se pane Lawrence. Tento podnik je možná soukromý, ale stojí na půdě ISF. Tím že mě budete urážet, nic nezmůžete. Pane Gavlasi zavolejte posily, budeme to tu muset zavřít násilím.“

Gavlas na nic nečekal a stiskl pohotovostní tlačítko na svém komunikátoru. Do kasina vběhlo pět uniformovaných policistů se zbraněmi v rukách. Hosté byli vyvedeni a personál zajištěn. Lawrence seděl spoutaný u barpultu a nadával. Schwarzer se již domlouval se službou na úřadě ředitele a diktoval jí potřebné údaje pro vyhoštění pana Lawrence. Kim mezitím kontaktoval lokační úřad a vyřizoval převzetí podniku správou stanice. Gavlas jen stál v povzdálí a hlídal zadržené.

„Uvítal bych, pánové, kdybyste si příště tyto záležitosti vyřídili sami,“ řekl Schwarzer. „Policie má dostatečné pravomoce a vyhoštění můžeme vyřídit následující den. Pokud si dobře vzpomínám, můžete zadržet podezřelého na 24 hodin bez vydání zatykače. Tady není žádná demokracie. Buď budou usedlíci spolupracovat, nebo dostanou co proto.“

„Omlouvám se, pane řediteli,“ řekl Gavlas. „Ale v tomto případě jsem potřeboval vaši účast. Ten Lawrence je nebezpečný živel a má zvláštní kontakty.“

„S těmi zvláštními kontakty si musí policie poradit. Pokud mě teď někdo na ulici oddělá, vaše funkce bude do rána volná, pane Gavlasi.“

S těmi slovy se Schwarzer sebral a vydal se k východu. Se smíšenými pocity došel k rychlovýtahům a odjel na palubu P4. Bylo už skoro 8 hodin. Nádherně strávený večer, pomyslel si.