Někdy se do slov prolne „osudová“
smrtící anděl, pod ním černá vdova
na křídlech prachu, s nohou z mokré hlíny

V kostech je mrtvo, duše neužívá
pražádnou radost, schránka neduživá
plní se strachem vlastní rozvaliny

Dva kroky nikam, jazyk svázán řečí
v pořádný balvan smutným zítřkům svědčí,
kapitán marně hledá koráb. Jiný

Zdrcena na střep řeže vytracená
z mořského proudu, klesá na dno, cena
hroutí se na strop, kousek od mršiny

Přibyly pětky a bič na neřádné
zkažené děvy, v nichž však něco chřadne
v bolavé pusto, v rozervané džíny

Někdy si do slov kousne bez vyhnutí
marnivý osud s krvelačnou chutí
rozdrolit sousto
jako všechny viny