U kolonie Nové obzory začal horečnatý chvat. Noví kolonisté se již nemohli dočkat, až budou stát na své půdě. Mezi planetou a lodí létaly dva raketoplány kolonie a jeden raketoplán, který si Šarga přivezla s sebou. Bylo třeba přepravit celkem čtyři sta osmdesát sedm cestujících a veškerý náklad, který přiletěl s nimi. Do práce se zapojila celá posádka a dokonce i někteří z výzkumníků, hlavně mladí praktikanti. 

Po šesti dnech bylo možno konstatovat, že je vše hotovo. Planetární raketoplány byly zpátky na zemi, Šarga si svůj raketoplán ponechala. O to větší podiv způsobil přílet jednoho koloniálního raketoplánu s jediným cestujícím, kterým byl předseda kolonie Charles Steinbeck. Neústupně se domáhal rozmluvy s kapitánem. Ten jej nakonec přijal na můstku.

„Tak co se děje, pane předsedo, něco jsme nedovezli, nebo jsme něco pokazili?“ ptal se Dolák.

„Všechno je v pořádku, kapitáne, ale ISF nám slíbila nový raketoplán a vy jste si ten svůj zase naložili. Podle dohody nám ho musíte přenechat.“

„Musím? Já mám jiné pokyny. Naše loď nebere žádné cestující a bude se věnovat průzkumu anomálie AD879. Pro výzkumné účely raketoplán potřebujeme.“

„To mě nezajímá, tady mám smlouvu s federací,“ řekl Steinbeck a strkal Dolákovi pod nos jakýsi papír.

„Tady se píše, že vám ISF dodá do dvou let další raketoplán a datováno je to necelý rok před naším příletem. Nezlobte se, pane předsedo, ale na uplatnění svého práva máte ještě dost času. S největší pravděpodobností se bude konat další výprava kolonistů během tohoto roku a s ní dostanete svůj raketoplán. Mimochodem, k čemu ty raketoplány potřebujete? Vždyť nemáte žádnou orbitální stanici a žádné nové satelity jsme vám, pokud vím, nepřivezli?“

„Používáme raketoplány jako letouny pro pozemní provoz. Jiná letadla nemáme, takže se musíme spokojit s nimi.“

„To je trochu drahý špás, nemyslíte?“

„Kapitáne, já se vám do vašich věcí a postupů taky nepletu, tak nás, prosím, nechte na pokoji!“

„No dobře, jen klid, nechci se vám plést do vedení kolonie. Jen vás musím zklamat, co se týče vámi požadovaného raketoplánu. Potřebujeme nějaký prostředek na výsadek z lodi pro náš průzkum.“

„Ta vaše federace je na baterky, kapitáne. Nechcete mi dát raketoplán, nechcete brát žádné cestující ani náklad, to vám připadá ekonomické?“

„Pane předsedo, budeme provádět průzkum anomálie, která může ohrozit lidi na palubě. Proto nebereme cestující. Stejně tak by mohl být ohrožen náklad. A navíc by nám to mohlo působit problémy při manévrování. Potřebujeme mít loď co nejlehčí, abychom se mohli dostat do bezpečí v případě problémů.“

„A ten raketoplán?“

„Třeba nebude možné provádět průzkum přímo z lodi, bude potřeba menší dopravní prostředek. Nemohu vám raketoplán dát, pochopte mě.“

Předseda Steinbeck se vracel na planetu viditelně nespokojený. Dolák ale nemohl jednat jinak. Mise byla přesně naplánovaná a jakýkoliv zásah by mohl způsobit velký průšvih.

Večer toho dne navštívila kapitána psycholožka Habrovská.

„Nezlobte se, kapitáne, že vás obtěžuji, ale potřebuji s vámi mluvit.“

„O Svenu Karlsonovi? Poslal jsem ho za vámi. Jak to dopadlo?“

„Pan Karlson u mě byl a popovídali jsme si, myslím, že bude v pořádku. Já jsem ale přišla kvůli něčemu jinému. Doktor Solomon mě neustále pronásleduje s nějakými nesmyslnými požadavky. Pořád chce něco předělávat, pořád se musí uklízet. Já jsem sice kromě své hlavní funkce ošetřovatelka, ale nejsem doktorova služka.“

„Takže doktor vás pronásleduje? Zdál se mi nějaký divný, ale že by to došlo až tak daleko… Myslíte, že je zralý na nějakou psychiatrickou diagnózu?“

„To snad ani ne. Ale ošetřovna je vybavena určitým způsobem a podle mě není třeba do jejího vybavení za letu zasahovat.“

„To máte naprostou pravdu. Budu si muset s doktorem promluvit.“

Psycholožka odešla a Dolák přemýšlel, co doktorovi řekne. Po celou dobu letu na Nové obzory s ním nepřišel do kontaktu a vůbec mu to nevadilo. Nakonec se rozhodl, že to vyřídí šalamounsky. Požádal o zásah Amandu Dittmannovou, která měla posádku na povel. Už jednou doktora umravnila, třeba se jí to povede i teď.

Dittmannová nebyla z kapitánova rozkazu vůbec nadšená. Doktor nepatřil k jejím oblíbencům. Nakonec ale na ošetřovnu vyrazila, možná i proto, že se chtěla zastat psycholožky jako ženy.

„Pane doktore, máte čas?“

„Á to jste vy, slečno Dittmannová. Nějaký zdravotní problém?“

„Nikoliv. Pane doktore, kapitán mi sdělil, že nejste spokojen s vybavením ošetřovny.“

„Vskutku? Nu, není to tu klinika Mayo, ale celkem to ujde.“

„A proto nutíte slečnu Habrovskou neustále něco předělávat a přerovnávat?“

„Aha, ona si stěžovala. Pár úprav jsem tu udělal, ale jen proto, aby bylo možno v případě problémů efektivněji pracovat.“

„A to jste si to nemohl udělat sám? Jste přeci zručný chirurg, nějaká úprava na ošetřovně musí být pro vás maličkost.“

„Možná ano, možná ne. Habrovská je mojí podřízenou. Tak se to píše v regulích. Proč by mělo vadit, že ji občas požádám o pomoc s nějakými pracemi na ošetřovně?“

„Jenže vy ji o pomoc nežádáte občas, ale pořád. Nevím jaký máte náhled na rovnoprávnost žen. Já ovšem mám názor naprosto přesný. Takže od teď přestanete slečnu Habrovskou obtěžovat nesmysly a budete využívat jejích služeb pouze v případě ošetření pacienta. To je taky v regulích. Slečna Habrovská je kvalifikovaná psycholožka a ne nějaký váš poskok.“

„Je mi líto, že to tak vidíte, slečno Dittmannová. Ošetřovna musí fungovat efektivně a musí mít jen jednoho šéfa.“

„Doktore, já vaši autoritu nezpochybňuji. Ale pokud budete slečnu Habrovskou jakýmkoliv způsobem šikanovat, postarám se, abyste byl po návratu na Zemi odvolán a jako první důstojník vám do vašich služebních záznamů napíšu, že jste sexista. Pochybuji, že vás pak ještě na nějakou loď přijmou.“

Doktor byl zamračený a díval se na Dittmannovou nepřátelsky. Ta se ale nemínila dál vybavovat a odešla. Když muž něco řekne ženě, je hned sexista. Ale když ho jeho žena sjezdí, to je vše v pořádku. To jsou mi poměry, pomyslel si Solomon. Žena má být k ruce svému muži, nemá se plést do vedení hvězdné lodi. Samé neprovdané panny a nepříjemnost je hned na cestě.

Šarga opustila oběžnou dráhu Nových obzorů a zamířila vstříc anomálii AD879. Najednou bylo na lodi tak prázdno. Většina hotelového personálu neměla co na práci, těch pár členů posádky mělo na její služby minimální nároky. Na svoji chvíli se ovšem připravovali vědci. Kapitán dřepěl na můstku a procházel si strohé údaje o cílové anomálii. Bude to asi dlouhá výprava, pomyslel si. Doufám, že z toho nakonec nebude kolosální blamáž.