Tvé sny nemají závěsy, sítě ani zasklení
plynou si dovnitř, ven, dovnitř
nad maďaly, mléči,
nad kleny
v neprobádaných vzorech
v zahradách, dvorech
na líci i róbě nach
v světnici, v ozvěnách
zahoří, nad hlavou oheň
cukne
i přispěchá pohladit
bolavou holeň.

A bradu od inkoustu.

Určitě spíš na básních než uschnou.
A slunce by mžouralo bezezbytku stejně
nad lomy i Karlštejnem
kdyby se písmena setkala.

Hvězdy práší na mé sny,
a starý křeslo závěsný
vyhoupává jejich jména
pod dominancí černomodři
kukačky čas neumoudří
knihou ani bílým šátkem
a sny
ručačky
i v zimě nosí krátké.

Mumlají si jen tak něco pro sebe.

Zatímco tvé je připly na nebe.