Další schůzky důstojníků a vědců na můstku se účastnil i mladý Mayer. Sevastjanov se ujal slova.

„Přátelé, naše situace je vážná. Kolega Mayer má svoji teorii, pokusí se vám ji vysvětlit.“

Mayer si odkašlal a začal: „Tedy vypadá to asi takto: když jsme poprvé spadli do meziprostoru, objevili jsme přenosovou sféru kolem singularity. Když jste se nacházeli u té hvězdy, tak jste se zase vrátili zpátky. Vypadá to, že podobná přenosová sféra se nacházela i kolem vámi navštívené hvězdy. Usuzuji na to z faktu, že jste kolem hvězdy opsali část eliptické oběžné dráhy. Pochopitelně ne v únikové rychlosti. Dopadli jste na přenosovou sféru na jiném místě, než jste vyletěli. Z toho vyplývá, že se sféra musela nacházet na více místech a já se odvažuji tvrdit, že se nachází kolem celé hvězdy.“

„To je sice pěkné, ale jak to mění naši situaci?“ ptal se Dolák.

„Nepříliš,“ řekl Sevastjanov. „Nedovedu si totiž představit, že bychom dokázali vyvinout dostatečnou rychlost i se všemi motory Šargy. Gravitace klesá se čtvercem vzdálenosti a tam jsme byli příliš blízko hvězdy.“

„To máte asi pravdu, pane profesore. Tedy s tím, že nejsme schopni vyvinout dostatečnou rychlost v tak krátké době,“ řekl Dolák.

„A co kdybychom zkusili warp?“ přidala se do diskuze Dittmannová.

„Tak blízko hvězdy? To není právě standardní,“ odpověděl Dolák.

„Nestandardní situace vede k nestandardním řešením, kapitáne. Vím, že je to riziko, že může dojít v takové blízkosti hvězdy k turbulenci subprostoru. Ale máme jinou šanci?“ nedala se Dittmannová.

„A jak dlouho bychom měli warp podle vás držet, slečno Dittmannová?“ zeptal se kapitán.

„Musela bych to přepočítat, ale řekněme ekvivalent osmi světelných minut? To bychom se ocitli přibližně ve vzdálenosti Země od Slunce. Tam bychom už mohli mít dostatek času a místa na dosažení standardní orbitální rychlosti.“

Všichni na můstku na chvíli ztichli. Bylo vidět, že každý horečnatě přemýšlí a zároveň čeká na reakci svých druhů. Ticho přerušil kapitán.

„Dobrá, jsem pro. Slečno Dittmannová vypočtěte přesně potřebný manévr. Svene, nechej zkontrolovat hlavní motor. Až budeme připraveni, vyrazíme.“

Za tři a půl hodiny se opět všichni sešli na můstku. Důstojníci seděli na svých místech, Sevastjanov a Mayer hlídali přístroje ve speciálních křeslech, které pro ně nechal nainstalovat kapitán. Rovněž celá posádka dostala pokyn k ochraně proti přetížení. Dolák zavelel k letu do černé díry, kterou již navštívili v raketoplánu.

Šarga se zvolna pohnula a pak se velkou rychlostí vydala vstříc neznámu. Hlavní motor běžel na plný výkon, přetížení vmáčklo všechny do křesel. Loď proletěla horizontem událostí, zablesklo se a přetížení na okamžik stouplo, jak se loď naplno odpíchla od gravitace hvězdy. Pak se ale navrátilo k normálu. Šarga se rvala s gravitací hvězdy a začala zpomalovat. Když už se přiblížila k nulové rychlosti, stiskla Dittmannová aktivační tlačítko warpu. Světla mírně blikla a veškeré přetížení ustalo. Loď letěla subprostorem. Dittmannová počítala čas a v potřebné době let warpem přerušila. Loď vyplula do normálního prostoru, kolem svítily hvězdy, a ta, od které přiletěli, zářila silně za nimi. Karlson otočil loď a přepočítal potřebné zrychlení na heliocentrickou dráhu. Pak zapnul hlavní trysku a navedl loď na orbitu kolem hvězdy.

Vědci se ujali svých přístrojů a začali sledovat nejbližší vesmír. Žádné souhvězdí neodpovídalo konfiguraci sledované ze Země. A co víc: hvězdy byly nějak podezřele daleko od sebe. Pouze na jednom místě bylo vidět hvězd více. Směrem ke středu galaxie.

Astronomové dlouze pátrali po objektech, které by jim mohly prozradit polohu lodi. Nakonec museli přiznat pravdu: žádná podobnost s jimi známým světem. Poloha žádné hvězdy neodpovídala a nebylo možno rozpoznat ani polohu blízkých galaxií. Pouze některé vzdálenější galaxie byly jakž takž na svém místě.

„Co to znamená, pane Sevastjanove?“ zeptal se unavený kapitán.

„Znamená to, že nejsme v naší galaxii, kapitáne. Nacházíme se přibližně v ekliptice neznámé galaxie, která je vzdálená miliony světelných let od té naší.“

„To je tedy skvělé,“ řekl kapitán. „Slečno Dittmannová, nechejte nabít kondenzátor warp pohonu. Děkuji vám za precizně provedený manévr. Děkuji vám všem.“

Po těch slovech se zvedl a zamířil do své kajuty. Napřed nějaký meziprostor, teď jiná galaxie, skvělé vyhlídky.