Raketoplán zakotvil u přechodového uzlu nedaleko skladu a Dolák začal organizovat výsadek. Nechtěl Sevastjanova s Gáborem nechávat na povrchu s minimálním vybavením dlouho. Poručil Dittmannové, aby vybrala pět členů posádky pro výsadek a sám se šel do skladu poohlédnout po potřebném vybavení. Jane Donaldová procházela záznamy a vybírala s Dolákem, co by se mělo na povrch dopravit. Zjistili, že toho pro táboření ve volné přírodě mnoho nemají. Muselo se improvizovat. Dolák nebyl spokojený, protože se obával přílišného ohrožení lidí, kteří se na povrch New Hope přepraví. Navíc jej ve skladu zastihl doktor Solomon a měl ke kapitánovi řeč.

„Kapitáne, kategoricky odmítám pokusy o výsadky na planetě. Je to cizí svět, kde může být plno různých nebezpečí. Divoká zvířata, nebezpeční a jedovatí tvorové, mikroorganismy, jedovaté rostliny, prostě spousta nebezpečí, se kterým si nebudeme vědět rady. Zde na lodi jsme v bezpečí, měli bychom tu zůstat a hledat cestu zpátky.“

„Doktore, já si uvědomuji, že pobyt na planetě může být nebezpečný. Ale v současné době nevíme, jak se vrátit do naší galaxie. Musíme pomýšlet na nejhorší. Možná budeme muset na planetě zůstat a vybudovat tam kolonii, která umožní náš další život. Šarga je bezpečná ale má omezené zdroje. Pokud se nepostaráme o potraviny, vodu a další přirozené potřeby, zásoby nám brzy dojdou a budeme vyřízení.“

„Já jsem vás varoval, kapitáne. Pokud chcete riskovat, pak se mnou nepočítejte.“

„Ale já vás budu na povrchu potřebovat právě pro případ nějakých problémů.“

„Nezlobte se, ale já nikam neletím.“

„Jak si přejete, doktore. Možná nakonec zůstanete na lodi sám.“

Po několika hodinách byl raketoplán naložen a Karlson s Dolákem počítali nejvhodnější sestupový kurz, aby bylo možno přistát na stejném místě jako minule. Dittmannová vybrala pro výsadek psycholožku Habrovskou, velitele bezpečnosti Crowa, mladého Mayera, pomocníka Jordana a další pomocnici Carolu Bartonovou, která se měla postarat hlavně o přípravu jídla a bezpečné využití místní vody.

Raketoplán vyrazil a snesl se k prvnímu tábořišti. Přistál trošku dál než původně, takže bylo třeba veškeré vybavení tahat na skladových paletových vozících po trávě. Lepší dopravní prostředky použitelné na povrchu planety posádka k dispozici neměla. Všechno, co by se hodilo pro založení kolonie, vyložili na Nových obzorech.

Tábor se nakonec ještě přestěhoval k lesíku, u kterého prýštil pramen čisté vody. Mayer s Jordanem se postarali o postavení přístřešků, Bartonová analyzovala vodu v prameni a určila ji jako pitnou. Potom začala připravovat první jídlo pro průzkumníky. Sevastjanov měl nyní přenosný počítač, prováděl fotografování terénu komunikátorem a pomocí počítače se pokoušel zjistit, co se kolem nachází. 

Zoltán Gábor měl nejvíc práce, protože neustále zkoumal vzorky různých rostlin. Crowe chodil kolem s puškou a hlídal. Dolák se spojil s lodí a domlouval se s Dittmannovou na dalším postupu. Tým průzkumníků zůstane na povrchu a ponechá si zatím raketoplán jako prostředek pro rychlý únik. Dokud nebude dostatek údajů o planetě, nebudou další členové posádky na povrch přepraveni. Astronomové se přeškolí na výzkumníky povrchu a budou hledat zajímavé útvary na planetě.

„Tak jak se vám tu líbí, slečno Habrovská?“ zeptal se kapitán.

„Není to špatné, právě jsem dokončila inventuru svých ošetřovatelských potřeb a myslím, že jsme dobře připraveni na nejběžnější úrazy a podobné události.“

„Správně by tu měl být doktor, ale zasekl se a odmítl na New Hope letět. Nevadí vám, že jste tu místo něho?“

„Vůbec ne, já se nebezpečí nebojím. Už jsem prošla ledasčím, tahle nová zkušenost může být užitečná.“

Byl večer a průzkumníci zapálili první táborák na New Hope. Seděli kolem ohně, pojídali večeři připravenou ze zásob z lodi a povídali si. Bylo třeba rozdělit noční hlídky. Měli jen jednu pušku a tábor byl malý, takže se rozhodli pro hlídky jednočlenné. První byl „šerif“ Crowe, vystřídat jej měl k půlnoci Dolák a nad ránem se o bezpečnost tábora postará Jordan. A protože byli všichni unavení, šli brzo spát.

Když zasedl Dolák po půlnoci na hlídce, bylo všude skoro ticho, jen v povzdálí se ozývali nějací tvorové, kteří svými zvuky připomínali žáby. Oheň už dohořel, na nebi zářily hvězdy a jeden ze dvou měsíců planety. Hvězd bylo vidět poměrně málo, New Hope se nacházela na samém okraji spirálního ramene cizí galaxie, kolem byl povětšinou prázdný prostor. Dolák chvíli seděl, pak vstal a procházel se kolem tábora. Zastavil se a najednou zaslechl zapraskání větviček. 

Z lesíka na něj svítily oči nějakého tvora. Protože nebyl plachý, pozvedl Dolák pušku a byl připraven vystřelit. Rozsvítil lampu na pušce, a to tvora vylekalo, takže se dal na útěk. Připomínal většího psa. Takže tu asi budou predátoři, musíme se mít na pozoru, pomyslel si kapitán. Zbytek hlídky vyhlížel vetřelce, ale nikdo už nepřišel. Kolem čtvrté hodiny místního času vzbudil Jordana a předal mu pušku s upozorněním na nočního návštěvníka. Jordan však prožil klidnou hlídku, žádní tvorové se k táboru nepřiblížili, když nebudeme počítat ptáky, kteří se po rozbřesku pustili do divokého zpěvu.

Průzkumníci se pomalu probouzeli. Vzbudil se i Dolák.

„Ležte, kapitáne, měl jste hlídku,“ řekl Sevastjanov.

„Ležet můžu, ale spát nebudu. Ti protivní ptáci řvou, jako kdyby jim za to platili. Zajímavé, že včera odpoledne byli potichu.“

„To je normální, ptáci vždycky zpívají nejvíc po ránu.“

Bartonová připravovala snídani a ostatní se věnovali ranní hygieně, kolik improvizované podmínky dovolovaly. U snídaně se pak radili co dál. Sevastjanov navrhl průzkumnou výpravu do lesa. Gábor souhlasil, takže se rozdělili a Gábor se Sevastjanovem, Habrovskou a Jordanem vyrazili z tábora. Dolák seděl u ohníčku a pomáhal Bartonové s úklidem nádobí. Šerif a Mayer se procházeli kolem a zkoumali stopy nočního návštěvníka. Pušku Crowe věnoval průzkumné skupině a sám si nechal jen revolver.

Kolem poledne se opět všichni sešli.

„Tak jak to vypadá, pane Gábore?“ zeptal se kapitán.

„Les končí asi kilometr východním směrem. Je tam mělké údolí a pak step, jako tady na západní straně. Viděli jsme několik místních králíků a množství ptáků. V údolí teče potok a je tam i malé jezírko. Okolo něho byla spousta stop, v noci asi slouží jako napajedlo.“

„Takže asi zůstaneme tady, že?“

„Je to dobré místo. Voda je blízko a les nám poskytuje materiál na stavbu přístřešků i palivo. Měli bychom vykopat latrínu,“ řekl Gábor.

Další činnost byla tedy poměrně prozaická. Po obědě se Mayer s Jordanem dali do kopání latríny a Dolák s Crowem stavěli budku. Spojili se s lodí a zjistili, že na oběžné dráze je všechno v pořádku a jsou další zájemci o návštěvu planety. Dolák ale další lidi přivést nechtěl. Byli zde poměrně krátce a nevěděli, co je ještě může potkat. Budou muset provést ještě pár průzkumných výprav, aby si byli jistí, že je toto místo dobré pro založení improvizované kolonie.