ony nakonec i ty jámy v zemi nebudou nic jiného, než další otisky

anebo hroby

smutná je.
ale dobrá.

mně to připadá jako dílka dvě - první, o otiscích a pak ten zbytek.. jako by se spolu jen tak sešly - ale hezky sešly :)

člověk může zanechat různé otisky - na omítkách, v písku nebo blátě a nebo v duších (buď svými díly nebo svou osobností). vzájemným otiskáváním jednoho v druhém se učíme a vyvíjíme. ve všem kolem nás je vlastně něčí otisk. otisky živých i těch, co tu už nejsou, otisky hmatatelné i ty pomyslné, co vnímáme stejně jako vůni nebo hudbu a nebo jen tak mimoděk mimosmyslově. ony nakonec i ty jámy v zemi nebudou nic jiného, než další otisky ;-)
a s křídly je zapotřebí umět zacházet, ne každý, kdo má křídla totiž umí létat.

dík mikróbik, nie žeby recipročne-ale aj ja rada Ťa čítam-

Tess-možno odkaz-?Prečo nakoniec ľudské stádo,hlavne keď je hnané dohromady vyprodukuje aj také šialenstvo, ktoré zanechá tmu-jamy,diery -deštrukciu-ale je fajn, že existuje práve to, čo si spomenula a našla Ty-a sa pýtaš-väčšinou je v pohodlnej ľudskej povahe neklásť si otázku zmyslu života-teda myslím tú najpodstatnejšiu-a tam kde sa nikto nepýta,nemusí nikto odpovedať

krásna ako vždy ...;-)

Otisky...rukou v omítce a slov v nás...
Jsou-li křídla dobrá jen pro pád, proč nám tedy bylo souzeno vzpřímit se a pohlédnout nahoru?