|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Smrti už dávno nebojím se...
Smrti už dávno nebojím se,
až jednou přijde, v náruč svou
chytne mne, se mnou zatočí se
a odnese mne v říši svou.
Smrti už dávno nebojím se,
stane se jen, co má se stát,
vždyť také velmi dobře ví se,
že umí bolest odnímat.
Smrti už dávno nebojím se,
v ústrety jít jí nehodlám,
ač o Nirváně krásně sní se,
z života pryč se nechystám.
Smrti už dávno nebojím se,
klidně jí podám ruku svou,
však teprv až čas naplní se,
dřív nebude mou milenkou!
Léta Páně 2012, dne 27.1. věnováno autorem
Shimmir
|
|
|
|
|
|
|
|
Já se o své blízké taky bojím, Soni! Tohle se týká jen mého vlastního změněného přístupu. Kdysi jsem se smrti bál přímo panicky, ale smyslem dlouhého života je přestat na něm lpět...
Jinak i tohle byl původně takový komentík u jedné básně na liteře, který byl jakýmsi opakem toho, co tam sdělovala autorka. To je jen můj pokus o jistý jaksi černý optimismus....:Q)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
no vidíš Shimmire, já jsem nedávno přemýšlela, že právě jo, že se bojím o své blízké a že jí vůbec nejsem nějak schopná akceptovat..Ráda jsem se tu zastavila a jak psala už Hanele, taky chválím přístup :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Hezký, Shimmire, jenže problém je právě v tom,"až čas naplní se..."
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
téma jasný, tvoje forma taky.. jen ty rýmy mi tu připadají hodně odbytý, hromádka se, svou a několik slovesných koncovek - jediné co se vymyká je svou - milenkou
ale chválím přístup :)
|
|
|
|
