ďakujem, hypnos..od teba vždy čakám niečo šibalské a dnes..skúsil si tými hlbokými tónmi kontrabasu
pohladilo

nevedel si
že je to o mne

až ze mně odečteš všechny sloky
propálí slunce cestu vrstvou smogu
k epilogu

Cinda, teším i obávam sa tvojich komentov
nediv sa..často sa dotkneš obnažených miest a mne neostáva iné, len ti s povzdychom prikývnuť
Ďakujem

vieš si vybrať, Soni..voľnosť
hoci uprostred tmy..len ju nahmatať
vďaka za návštevu
:)

nejeden rozborový drsoň by pokrčil rameny a snažil se odseknout ženu - básnířku od textu. a to by zrovna zde byla podle mého chyba. tohle je text, který mě znovu přesvědčuje o tom, že za slovy je třeba vidět člověka. protože já mám, troufnu si říct, za sebou spoustu podobných, možná i stejných prožitků a pocitů a radostí, smutků, proher i hledání, co ty a tady v téhle básni to všechno čtu a vnímám. tady si to dovolím i za sebe (nejen čtenáře, ale i ženu) pojmenovat a připustit si to a pak je snadnější se s mnohým vyrovnat. když to pojmenuješ, když si to troufneš ze sebe vypsat nebo říct, je to jak osvobození. věřím, že to znám, protože jsem taky kdysi psávala...
dostalas mě tímhle textem, Marto.

jsem pokročilý čtenář :) zdá se, že rozumím :)))

volnost uprostřed tmy, to si zapamatuju a nejen to...

ďakujem, priatelia, že čítate a nechávate odkaz..cením si každučký

cestou života že kvítí
již uvadlo,
to báseň nastaví ti
své zrcadlo
*

seš to ty, celá ty - čtenářům narovinu a přitom poeticky ze sebe

lebo poézia Ti vždy vráti minimálne toľko, koľko jej dáš, nepodvedie Ťa, vždy ju nájdeš, lebo Ťa neopustí ... problémom básnikov je, že svoj život sa snažia vnímať ako vysielajúcu poéziu, ktorá sa v mnohých ľuďoch nemá od čoho odraziť ... :) báseň hodná Teba :)

V životě jsem nepřečetla tolik slovenské poezie co tady. A budu ji zrovna tady ráda číst dál.

Tak je, každý sme prekrižovaný záväzkami. Kebyže iba z jedného zdroja, no nie, je to ako kruh vytvorený mimozemskou civilizáciou. A potom že, buď človek. Keď žiadny vzor z neho nie je vidieť.
Dobré verše.

Ahoj Marto, prvních sedm řádků a potom
toto se tře o poezii, zbytek mi přijde jako výpověď, dlouhé souvětí. Ale to nutně nemusí být tak, možná je to tou slovenštinou, která mi to nedovoluje správně nabrat, podobný pocit jsem měl u Flávie v posledním dílku. Abys pochopila, mně se krásně čte, ale jak se pustím do "rozboru", je to trochu fuč:) Nevím, čím to je. Píšu to proto, že u některých tvých věcích ten pocit nemám, a je to jasný bez fiskulí:)

báseň, ktorá vyvoláva zlých duchov... aby už odišli...
ale najviac vyvoláva pocity...
táto báseň má dušu, čiže je živá...
s naozaj krásnym záverom...

" roky som bola celkom normálna...
a potom som začala písať básne..."

táto časť je pre mňa výnimočná. :)